24ᵇ, ChelčP. 148ᵃ, k uotczom EvOl. 137ᵃ, k utczy Vít. 39ᵇ; ſ ótczem HusPost. 62ᵇ, t. 83ᵃ, ſ ótci Svatými t. 23ᵃ, ſ uotczem Brig. 32ᵇ, GestaKlem. 287, ſ uotczy Krist. 17ᵃ; w ootczi Hrad. 50ᵇ, w uotczye Kruml. 89ᵇ, w uotczy Vít. 14ᵇ; z uotczie Brig. 47ᵃ; – otlúčenie: w ódluczení HusPost. 41ᵇ; – otměna: w uótmienu BiblB. Mark. 8, 37; – otplata: k uodplatie Kruml. 293ᵇ; w ódplatie HusPost. 33ᵇ; – otpust-: ſ ódpuſtky HusPost. 29ᵃ, t. 79ᵇ ſ uotpuſczenym Hrad. 45ᵃ, ſ uodpuſſczenym Vít. 24ᵇ; – otrapa: z uotrapy Pass. 293. w uotrapie (t. j. uotr ) OtcB. 81ᵇ; – ottucha: w uottuchu Kat. 180; – ovcě: nad uowcyemi OtcB. 371; w ówcie HusPost. 104ᵃ; z oowci mých Koř. Jan. 10, 26, z uwecz Brig. 161ᵃ; – ovocě: ſ uowoczem Vít. 15ᵇ; – ozd: z uozdu de area MamV., MamB. 74ᵇ. –
Dloužení toto jest hojněji doloženo jenom v jazyku starším; doklady nahoře uvedené jsou ze stol. XIV–XVI, ale byly zajisté také před stol. XIV. Z téže doby starší máme také dosvědčeno stejné dloužení začátečného a-, e- a u-, např. k-ápostolóm, z-Égypta, v-úši, v. §§ 94, 120 a 193. V nč. je zdloužení o- v ó- zbytek ve výrazích adverbialních v-ůbec (z v-óbec), vůči (z v-óči), vůkol (z v-ókol, z toho pak také subst. vůkolí m. okolí), zůstati (ze z-óstati), zůstaviti atp., a v doudl. zoutfírat Kotsm. 8 a zupravdy t. 9: ze stč. z-ótvierati bylo z-uotvierati a z-ůtvírati, a z tohoto dále z-outfírati (ů = ū, změněno v ou, srov. § 184), a ze *z-o-pravdy bylo z-ó pravdy, zuopravdy, zůpravdy (ps. zupravdy).
Dlouží se pak začátečné o- v ó- skoro jen po předložkách, dílem v předložkových pádech, na př. oko a k-óku, ovcě a z-óvcí atd., dílem též ve složeních s předložkami, na př. vz-órati, z-óstati, z-óškliviti; bez předcházející předložky je toto zdloužení nahoře dosvědčeno jenom dokladem uobykách exercitabar.
Předložky, po nichž toto dloužení se děje, jsou nejčastěji neslabičné, na př. k-óku, s-ótpustky, v-óvcě, z-óvcí. Poměrně velmi zřídka vyskytují se příklady takové s předložkami slabičnými; mezi doklady nahoře uvedenými json jen tyto: bez-uoblevenie OtcB., bliz-uostrova Pass., na-uoltář KristTom., nad-uobočí LékA., nad-uovcěmi OtcB.. od-uohně t., přěd-uoltářem KristTom.. přěs-uoheň Vít., přěs-ůkénce ŠtítVyš. Také se vyskytuje póbědě, puoběd-, půběd-; to mohlo vzniknouti z po-óbědě, anebo přímo stažením z po-obědě, jak je vyloženo zde napřed. –
Dloužení zde v c) doložené vzalo, myslím, počátek při předložkách neslabičných: k-oku zdlouž. k-óku, a podobné s-ótpustky, v-óbec, z-óvcí atd.; samohláska -ъ, kterou se předložka kdysi končila, dávala s následujícím o- látku pro slabiku dlouhou, a když k tomu přicházel ještě také přízvuk, mohla se délka vyvinouti snadně a skutečně; odtud šířilo se toto dloužení a pronikalo také po předložkách slabičných – přěs-óheň, na-óltář, – a někdy také tam, kde ani předložka žádná nepředcházela – óbykách – ; dokladů pro dloužení toto je dostatečná hojnost z doby, kdy písaři délku ó-
