wieczczoma ŽWittb. t., ŽKlem. t., plecoma ŽGloss. 90, 4 a j., proti stsl. oračema, moŕema; –
pl. nom. (vok.) oráčové; stč. biczowe ŽKlem. 24ᵃ, otczowe ŽWittb. 149, 6, boyowe Pass. 47 a j., nč. -ové, proti stsl. oračeve; –
pl. gen. oráčóv; do konczow ŽGloss. Deut. 22, ot krayow t. 134, 7, myezzyeczow LMar. 6, ſczenczow ŽWittb. 56, 5, od muzow Pass. 299, mnoho kroſſow Hrad. 133ᵃ, konow DalC. 13 a j., nč. -ův = -óv, proti stsl. oračevъ; –
pl. dat. oráčóm; prospi kureneom MVerb., lekarsom ApD. c, konom tvým ŽWittb. Hab. 15 t. j. koňóm, wyeznom Pass. 54 t. j. vězňóm, k bogóm Ol. Num. 1, 32 a j., nč. -ům = -óm, proti stsl. oračemъ; – mořóm; ſrdczom Štít. ř. 41ᵃt. 158ᵃ a j., proti stsl. moŕemъ; –
slabika příponová -ov-; na př. kralow Jid. 12 (regis), hlava umrlczowa Pass. 296 atp. proti stsl. -evъ atd.; oraczowiczi Pass. 387 atp. proti stsl. -evištь; křovie, krzowye AlxV. 2255 atp. proti stsl.-evьje; bičovati, bojovati atp. proti stsl. -evati; –
složeniny s kmenovou koncovkou -(j)o v členu prvním; na př. lícoměrný, lijczomyernij pokrytci Štít. ř. 181ᵇ, lijczomyerſtwo t. 134ᵇ, lyczomyernyk Rozk. 1603 a j.; ovoco-nosný, zemi owoczonoſnu ŽKap. 106, 3 4 cizo-ložec, s czyzolozczy ŽWittb. 49, 18; proti stsl. lice mêrьnъ atd. .
Samohlásku o místo žadané přehlásky e nalézáme v těchto případech již v stč. textech nejstarších. Tak zejména v bohemikách kroniky Kosmovy v rukopisích starších (XII a XIII stol.) Wirsovici Kosm1.I. 34, Wrisovici KosmA. t. atd.; v ABoh. listy papeſchovi 40ᵃ; v MVerb. prospi kureneom (MVerb. doklad sem hledící jen ten); v HomOp. moloue (též); v ŽGloss. czieſzarzowſtwo 85, 16, do konczow Deut. 22, lowcoweho 90, 3, ohnouata mluwa 118, 140, otwirzowati 94, 8, plecoma 90, 4, wieczcoma 131, 4, ot krayov 134, 7, (wz)boiowachu 119, 7 (doklady tu jen tyto); v Túl. cralowſtwo 91ᵃ, kralowſtwu t. (též); v AlxH. czizuczow 2, 29, t. 3, 26, kralowu 5, 14 (též); také památky z doby ok. r. 1300 mají z pravidla o, lekarsom ApD. c, kralow Jid. 12 (regis), myezzyeczow LMar. 6 atd.; v Pass. (části starší) jest o pravidlem, pasa rityerzoweho 323 atd. Jenom le nalézáme psáno v době ok. r. 1300 vedle ľo, craleuati Kunh. 151ᵃ, uuzdaleuati 150ᵇ mé kralewee Pil. c, kralewzkă t. b, po kralewzkeem právu t. kralewny Pass. 323 atd.; ale toto le může býti místo lě (podle § 156 A), proto můžeme zde k němu prozatím nehleděti, a svědectví z textů nejstarších pro naši otázku vyplývající tedy jest, že v případech nahoře vytčených bylo o (proti stsl. e).
V týchže případech má o také polština a lužická srbština, je to tedy zvláštnost západoslovanská: v slovanštině západní přehláska o-e v těchto případech buď nepronikla, anebo pronikla, ale jest analogií parallelníeh tvarů tvrdých již v době staré (před stol. XII) zase zrušena (byl sg. dat.
