Moys. 15 v. zkrzienul Otc. 423ᵃ, zkrzenuly ſu MamC. 120ᵇ atd. A také to vzniklo analogií: bylo náležité přahu, přahúc, přáhl. přiehli (z pręg-), přiděláno tedy také ke střěhli analogické střáhl, střáhli, střahúc; bylo náležité zapomanu, zapoměneš, inf. zapomanúti a odchylkou zapoměnúti (z -męnąti), a podle toho utvořeno ke zkřénúti také analogické zkřanúti. – Dále sem patří také třísně stsl. trêsnъ fimbria, dial. třásně Jg. (Us. boleslav.), bezpochyby také nějakou analogií. – V třěsk-, třískati-třáskati Us. vzniklo -á- vlivem onomatopojickým.
3. Táž změna je dále v slabice le, lé, pův. lê, ve slovích člen, stč. člének-článek, stč. žleb-žlab, stč. žleza-žláza, stč. šlepiti, šlépěje-šlápěje. Uvedu nejprve doklady:
člen-, član-: člen Us., czlenek articulus Vít. 92ᵃ, czlenkowe i údové (těla) Hod. 86ᵇ; czlanek Vít. 92ᵃ, na czlanky articulos Pror. Dan. 55 aj.; stsl. člênъ i članъ, rus. členъ (odchyl.), pol. czlon; –
žleb-, žlab-: zleb Vít. 93ᵃ zlebow fistulas MamE. 313ᵃ, MamD. 301ᵇ žleb chod. 35, dwa zlebce Sal. 780, Žleby (hrad) Háj. 353ᵇ: zlab Ol. Gen. 24, 20 a j., Rozk. 2894, zlabek Hug. 200, po zlabinach Mill. 10ᵇ a j.; stsl. žlêbъ, rus. žolobъ n. žëlobъ, pol. žłob; –
žlez-, žlaz-: zleza scrophula Brit., żlezy ApFr. 9ᵇ, zlezi MamD. 296ᵃ, žleza chod. 35; ſlazi MVerb., zlaza glans Vít. 92ᵃ, Rozk. 1958, Diefb. a j.; stsl. žlêza glandula, rus. železa (odchyl. želêza); pol. zolza (odchyl.); v č. je vedle žléza, žláza také hláza, hlíza; –
šlep-, šlap-: pod ſſlepiegi sub vestigio Ol. 3. Reg. 5, 3, pod mými ſlepiegiemy Otc. 138ᵇ, dělá ſlepyegku patkú svú ROl. 90ᵃ, na které (miesto) ſſlepi (3. sg. praes.) Ol. Deut. 11, 24, slepnyczye calcaneus Rozk. 1995; ſſlapati Ol. Jos. 4, 18 a j., ſſlapiegij t. Job. 6, 13, ſſlapenye calcaneus Vocab. 175ᵇ, ſſlapnicze calcaneus SlovKlem. 34ᵇ, na niežto (zemi) ſſlapí noha tvá Ol. Jos. 14, 9; stsl. slêpati praes. slêplją salire (srov. doudl. slapat), v rus. a pol. slov těch není.
Slova tato mají v nč. valnou většinou la, poměrně zřídka le. V stč. bylo le častěji než v nč., a také častěji než la; časem tedy le ubývá a la se množí, la je také v stsl.: članъ vedle člênъ, žladą inf. žlasti vedle žlêdą inf. žlêsti retribuere, poenam luere (got. gildan, sthněm. geltan, n. ver-gelten).
V č. žléza-hláza, pol. dial. těšin. glóza Malin. wyr. 33, je pravděpodobně stupňované gelz- golz-, a žláza mohlo by se vykládati napodobením tvaru hláza. Podle Mikl. Etym. Wtb. 407 (s. v. geld-) mělo by se rozdílné le (lê) a la ve všech těchto slovích vykládati stupňováním telt-tolt = tlêt-tlat atd.; palatalní ž-, č- ve stupni tolt, které tu vadí (z golza je náležité glaza, č. hláza, nikoli žláza), mohlo by prý býti ze stupně telt, t. j. žláza (m. náležitého hláza) podle žléza, článek (m. *klán-) podle člen atd. Ale když povážíme, že změnu tuto máme jen ve slabikách kořenných *člê-, *žlê-, *šlê, že
