Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<203204205206207208209210211>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

17ᵇ(2) atd.; vedle toho: lepem HusPost. 219ᵇ, lepem Comest. 17ᵇ; – a z dial. vrtel Btch. 421 (dol.-beč.) m. věrtel, tři vrtle ječmena Suš. 252.

6. V raděj' m. raději stč. radějie atp. jest odsutí až z doby nové odsuto tu tedy již zúžené í (zkrác, -i), v. § 175.

i, i.

V textech starších není v písmě rozdílu mezi i, í a y, ý písaři píší oboje literami týmiž, a to bud literou i na př. ſiui Kunh. 140ᵇ t. j. živý, – bud literou y, na př. dobrymy Alb. 1ᵃ t. j. dobrými. Písaři textů nejstarších oblíbili si k tomu konci více literu i, pozdější zase více literu y, na př. v krátkém textu Ostr. je 6 slabik s i, y, ale psáno jen jednou y (ſydom t. j. židóm), a v kodexu Alb. z r. 1383 je zase pravidlem litera y (na př. aby gemu czſty neczynyly 1ᵃ t. j. aby čsti nečinili); sloveso hyzditi psáno ve Štít. uč. 4ᵇ hyzdyty, v ŽKap. 73, 10 hizditi, atd. – Rozdíl mezi etymologickým i a y proniká v pravopise textů Jid., Pass. a j., v. rozpravy Dolanského v Listech filol. 1892 a 1893. Nejstarší známý text, ve kterém tento rozdíl literami i a y se značí, jest list. JHrad. z r. 1388; v době pozdější textů takových přibývá; Husův pravopis rozdílné i a y správně stanoví (až na to, že spojku- i et učí psáti literou y), ale vedle toho dlouho se drží způsob, psáti i, í a y, ý stejně.

Tu pak píše se i, í bez rozdílu kvantity literami i, na př. uiduci Kunh. 146ᵇ t. j. vidúcí, – neb y, na př. neczyny Štít. ř. 78ᵇ t. j. nečiní atd. – S označením délky psáno í literami a spřežkami: ĭ, na př. zzbosĭm Jid. 122 t. j. sbožím, w lowiſſczĭch Pil. b t. j. v loviščích; – , na př. po widyeny̆ svD. 92; – ý, na př. zdeyſſý praczý (sing. instr.) Štít. uč. 83ᵃ; – ii, íí (čárka na liteře í zde neznamená délky), na př. v takém veſſelii AlxB. 5, 31, gii BrigF. 15, u prostřěd políí Pror. 31ᵃ, synové netbalíí t. 21ᵇ; – ij, na př. clij MVerb., nepatrſij AlxB. 1, 16, mdlegij t. 7, 28 a j. svatý Ambroſij ŽKlem. 137ᵇ, wyncencij t. 137ᵃ, mužie krwij sanginum t. 138, 19, hroſnoſtij tvých t. 144, 6, o čtveru pozwanij Štít. ř. 3ᵃ, w ſrdczijch t. 9ᵃ a j., ku pitij Ben. Num. 20, 5, milowanij buožij ChelčP. 141ᵇ; – yy, ýý, na př. welyczyy y malyy Pror. 65ᵃ, zemýý t. 26ᵇ; – ýí. na př. na pleczyí Pror. 35ᵇ; – ýj, na př. na pohorzýj. Pror. 22ᵇ. – yg, na př. gyg t. j. jí ROtcPetr. 164 a j.; – Hus učí psáti í literou í, a tak psáno v HusPost.: bożí, píẛi atd.; Blahoslav navrhuje literu , na př. pj́ſař Blah. 12;v pravopise bratrském stala se však pravidlem litera j: pjſaŕ; opravou v pravopise t. zv. skladném přijata litera í: písař (1842).

O kvantitativním rozdílu mezi i a í jest připomenouti, že u výslovnosti obecné není vždy dosti zřetelný a že tu bývá kolísání. Již Blahoslav zaznamenal, že místy okolo Prahy se říká: s nim, s nimi, pane

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 8 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).