Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<135136137138139140141142143>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

stejné); tehdy nazval Jakob jméno místa Fanuel, neb sem, pry, viděł Boha Br. Gen. 32, 30 (vocavit nomen loci Phanuel, dicens: Vidi Deum); –

lýno m. lajno, lejno, stsl. lajno atd.; na př. lyno SlovKlem. 82ᵃ, lyny zmazán t., wlaſtowiczim lynem Lit. Tob. 2 (obs.); –

hranostý m. -staj, -stej, pol. gronostaj atd., hranoſty Lact. 287d; – utrých, nč. spisovné za starší utrajch, utrejch z němč., střhněm. hütte-rouch (vlastně saze, které se v tavírnách usazují a jsou jedovaté); podobně ošlých a ošlejch ze střhněm. aschlouch ; –

slova přejatá s náležitým aj, ej, ale změněným pak v ý; na př. -štajn, -štejn, -štýn, Karlſſtayn VelKal. 152, z Waldſſtayna t. 181, Potštain TomP. 4, 287, od Karlſſteyna VelKal. 323, z Waldſſteyna t. 172 atd., nč. Us. spisovný Potštýn atd.; – Vajmar, Vejmar w Waymarce VelKal. 119, w Weymarce t. 65, nč. Us. spis. Výmar; – Švajcar, Švejcar, Sſwaycaruow VelKal. 5, Sſweycaři t. 64, nč. Us. spis. Švýcar, knejp, z němč., střhněm. knîf, knîp, nhněm. Kneif, zlin. knýp BartD. 10; – fraj-, frej-, frý-, na př. frajmark, frejmark dial. frýmarčiti; – sem ovšem nepatří ý, které je za cizí i a doloženo již v textech starých, na př. stč. Rýn je ze stněm. Rîn, nikoli zvratnou analogií z pozdějšího Rajn a Rejn.

e, é.

Krátké e píše se literou e.

Dlouhé é píše se v textech starších dílem bez označení délky touž literou e, na př. czeſkeho m. českého Hrad. 25ᵇ, – dílem s délkou označenou, a to spřežkami ee, ee, na př. zlee slovo AlxBM. 4, 4, do wezzelee Jid. 151, zelee warzenee Pass. 625, ſweemu Háj. 236ᵃ, gmeeno Ben. Gen.

21, 33, – nebo literou ě, na př. o giněm Pil. d, – nebo literou é, na př. ſmylné milosti Štít. uč. 70ᵇ, podlé list. z r. 1395 atd.; litera é, doložená poprvé v Štít. uč., přijata jest do pravopisu Husova a bratrského a ujala se pak všeobecně.

V nářečích moravských rozeznávají e čtvera znění: e stejné s českým; druhé e hanácké za i, na př. ževot m. život atp., při němž ústa o poznání více se otevrou, než při obyčejném e; třetí e hanácké za y, na př. rebe m. ryby atp., vyslovuje se „plnými ústy“, chýlí se k o, ale nezní přece jako něm. ö; a čtvrté podobné k ä, na př. čäło, žäna, šäsc (lašsk., hrozenk. a j.). Srov. Neoral 3 a BartD. 98, 39, 52.

e, éje střídnicí:

1. Za psl. e, na př. nesete psl. nesete, sg. vok. bože psl. bože atd. Toto e nazýváme původním.

2. Za psl. ь, na př. den psl. dьnь, čest psl. čьstь.

3. Za psl. ъ, na př. sen psl. sъnъ, sg. instr. bratrem psl. bratrъmь.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).