Vít. 34ᵇ, a touž dobou říkalo se i vajdu m. ve-jdu, wayducze Hod. 52ᵃ, když tam waydeſs Lobk. 104ᵇ; bylo tedy stejnou dobou vajdu = exibo (nč. vyjdu) a = introibo (nč. vejdu).
Za aj, ej býváý.
123. Touž analogií zvratnou, o které právě byla řeč, vyvinulo se také ý za náležité aj, ej: v jisté době (již ve XIV a až do sklonku XVI stol.) říká se způsobem starším starý mlýn atp., a vedle toho také způsobem novějším staraj mlajn atd., a dále (od sklonku XIV dosud) také způsobem ještě novějším starej mlejn atd., v. § 217; a podle toho přidělává se domněle starší ý v některých příkladech také k takovému aj a ej, které nevzniklo z ý. Příklady takové jsou:
impt. -ý, -ýte místo -aj, -ajte; na př. nedawy m. nedávaj ŽWittb. 26, 12, nedý m. nedaj v Pass. tištěném v leg. o rytířích verš 272 a 311; nechyž pomyslí Lomn. Jg., nechyžť zanechá Ješ. Jg., t. j. nechý m. nechej; poſluchite JiřBrn. 1, poſluchyte t. 60, t. j. poslúchýte m. poslúchajte; říkalo se dobraj, dobrej a vedle toho způsobem starším také dobrý, z toho vznikalo domnění, že za aj, ej také jindy a vůbec může bývati ý, a podle toho domnění utvořeno k imperativu náležitému daj, dej atp. také mylné dý atd.; –
prý místo praj, prej: tvary slovesa praviti, praes. (já) pravi, (on) praví, (oni) pravie zúž. praví, aor. (on) pravi vkládaly se do vět nespojitě t. j. bez větoslovného vlivu na ostatek věty, podobně jako nč. vkládáme trvám, myslím (na př. bude trvám pršeti, bude myslím pršeti atp.); nespojité tyto vložky klesaly v povědomí mluvících, ztrácel se z nich význam slovesný a dával se jim význam adverbialní, klesaly v adverbia; v toiu pak stavu skleslém podléhaly změnám hláskovým mimořádným, zejména praví n. prąvi změněno v praj (v. § 353), toto dále přehláskou v prej, a k tomuto pak přiděláno i domněle starší prý; – doklady k tomu: praví, pravi, na př.: „I pověděl stařec ještě jiné podobenství. Milovníci, prawj, světa tohoto jsou podobni jednomu, jenž měl tři přítele. . .“ Barl. 1, 24; praj, na př. „Neb die David: nenie kto by dobře učinil, uon usque ad unum, ba, pray, nenie až do jednoho“ HusW. 90ᵇ; Confitentur se nosse deum, factis autem negant, vyznávají pray, by znali boha a skutky zapierají t. 96ᵃ; ta virtus jest láska, jenž pray jako střecha přikrývá ten dóm t. 95ᵇ; pray Jel. Jg.; prej, na př. že je prey řídí duch svatý Prostopr. 19ᵃ; „ďábel takovau odpovéd dával těm, kteří ho zaklínali: z toho, prey, těla nepůjdu“ Lomn. Kup. 43ᵇ; prý, na př. „odkavad svátý apoštol Pavel: Na díle, prý, známe, na díle prorokujeme“ Barl. 1, 29; „zlí duchové vrátili se domů. Nemohli sme, prý, na ten kříž umučeného Krista hleděti“ t. 2, 17; Herodesa pry mučil, Všehrd rkp. z r. 1517 1. 194ᵃ, prij v rkp. z r. 1600 1. 199ᵇ (místo
