[520]číslo strany tiskuAlxH. 4, 41 (v AlxH. jen to), zyrdecznye AlxBM. 1, 21, czeſt AlxB. 1, 15 (tu 26krát mezi 76 případy); acz ŽGloss., czini t. a j., z pravidla v ŽGloss., a rovněž tak pravidlem v DalH., DalHr., DalC., Žklem. (v Žklem. jsou i korrektury rzeczi mé 55, 5, Neuczinyl 147, 20), ŽWittb., Hrad., Krist. atd.; – ċ v pravopise Husovu, na př. ċakai, lúċ atd. HusOrth. 177; – č, pozdější obměnou za ċ, na př. rzeči prawee LékB. 22ᵃ, očy Ben. Gen. 3, 5 atd.; č je potom a dosud pravidlem; – czz, na př. czzlowiek Kruml. 231, vmuczzenie t. a j. (často v Kruml.), zpiewaczzow Ol. 1. Esd. 7, 7 a j. (často v Ol.), oweczznyk EvOl. Jan. 10, 1, tlukaczzowy t. Luk. 11, 8 a j.; – cż, na př. necżadſkee Ol. Sir. 27, 33 a j.; – cž, na př. tocžiš LékB. 24ᵃ, pocžeſtnym BrigF. 8, przijcžyna Ben. Gen. 8, 9; – tſſ, tſſtweru věc AlxV. 5; – tċ, nětčeho Br. Dan. 6, 11 a j., VelKal. 325, žiwotčich VelKal. 141; – czi, na př. w cziele geho Lit. 1. Reg. 17, 49, dwa cziebri wma t. 25, 18, nycziehuoz t. 25, 21 a j. (jotace v slabice bývalé cě tu již nebývá: w rucze t. 11. Reg. 28, 21, v mracze t. 2. Reg. 2, 32).
V textech starých píše se č někde stejné jako c, někde se liší; o tom v. § 420.
č a sykavka.
444. Když po č následuje opět sykavka, tu bývají – mimo obyčejnou spodobu (v. § 254) – změny následující:
a) č se sykavkou následující splývá nebo se mísí. Zejména:
1. č-č splývá v č. Na př. babiččin, tetiččin vyslovuje se ob. -ičin, dbeč. Bystřičí m. -iččí Btch. 437 atp. Výslovnost bedlivější zachovává však -čč-. V jazyku starém zachovává sc čč pravidelně, na př. proti czczy ſwe Ol. Mich. 7, 6 t. j. čči (ze tšči) adversus socrum, hoře a czczyczy Alb. 7ᵃ t. j. ččici (ze tščici), dušiu czczywu ŽWittb. 106, 9) t. j. ččivú (ze tščivú) animam inanem, koczczym ſtrzyebrem Pror. Jer. 2, 22 t. j. koččím (nč. kočičím).
2. č-s mísí se v c. Na př. czo t. j. co ze čso ŽGloss. 38, 2, AlxH. 1, 31, Jid.74 atd.; czty Rožmb. 129 t. j. cti ze čsti, ſe czty Vít. 80ᵃ, ve czti HusPost. 6ᵃ atd.; cztnoſt NRada 1681, cztny Amon. 7ᵃ, cznoſt Hrad. 115ᵃ, czny Mast. 204 atd. ze čstn-, čsn-; prorocký atp. z proročský atd., slova proroczka Kruml. 64ᵃ; rovněž tak púšcký z púščský, trnie puſſczke solitudinis Ol. Súdc. 8, 16, s hložím puſſczkym t. 8, 7; proroctví atp. z proročstvie, po diedicztuí HusPost. 38ᵇ, ptacztwo Rozk. 2088 atd.
V textech starých bývá čs velmi často zachováno, mnohdy z pravidla; na př. proroczſkym úřadem Pass. 279, diedieczſtwie ŽWittb. 134, 4, proroczſtwie Hrad. 19ᵇ, ptacżſtuie Ol. Lev. 7, 27, ptaċſtwo ŠtítOp. 57ᵃ, nad ptaczzſtwem Kruml. 195ᵇ, ptaczſtwu Pass. 305 atd. – Odchylkou psáno: krajiny Niemecſké Háj. 13ᵃ, v Libicſkem koſtele t. 90ᵇ, kníže Lehnicſké
![[520]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00532.jpg){kind=link}