se toho uřísnul Kulda 1, 64, uřísnúť sa BartD. 64 (val.), srov. pol. przerzasnąć się, przerzasły; – řádný m. žádný, žádné neštěstie žádná příhoda rzadne protiwenſtwie jakož rzadna wiecz nemóž býti příhodná (= nahodilá) Kruml. 407ᵃ. – V následujících příkladech je vedle změny ž-ř ještě změna další v j: žeřáb, zerzab Nom. 64ᵃ, Boh. m. 21ᵇ; řeřáb, rzerzab Nom. 63ᵇ, a nč. jeřáb; lit. gervė, ř. γέρανος, z koř. ger-, utvořeno onomatopojicky Mikl. Etym. Wtb. 410; – žeřavý a žeřěvie, zerziewie carbones ŽKap. 17, 9, horúcí zerziewie Otc. 135ᵃ; řeřavý, řeřěvie, rzerzawe uhlé Comest. 180ᵇ, rzerzieuie Ol. Prov. 25, 22, řiřlavý BartD. 87 (stjick.); jeřavý a jeřěvie, jeřavý Jg., gierzeuie de prunis Ol. Lev. 16, 12, gierzeuye Lit. ib.; z koř. ger-, stupň. v gor- hořeti; – žeřucha, ſſerucha MVerb., zerzycha Rhas. 156, řeřucha, rzerziuchy Rostl.; a nč. jeřicha Jg. – Srov. změnu ř-ž v § 271 a š-ř v § 436, 3.
4. ž je změněno v h. Na pohled je tato změna ve žláza-hláza; ale tu má se věc jinak: vedle gelz- bylo i stupňované golz-, žláza stč. žléza stsl. žlêza je z gelz-, a hláza pol. dial. těšín. glóza Malin. wyr. 33 je z golz-; srov. § 375. – Dále je h za náležité ž v slovích stč. hřěbí sors slc. žreb stsl. žrêbьjь, a stč. hřiebě nč. hříbě, hřebec atp., slc. žriebä, žrebec, stsl. žrêbę; v obou případech tu bylo pův. gerb-, v č. mělo by za to býti žřěb-, a jest odchylkou hřěb-; odchylka dosud nevysvětlená; výklad, že by tu bylo zachováno původní g- (= č. h-), neuspokojuje, neboť změně v že- podlehlo každé psl. gc-, a změna tert v trêt, která by byla gerb- v grêb změnila a tudíž od změny v žerb- zachránila, přišla teprve později, po změně ge-že; mám tedy za to, že bylo i v češtině kdysi náležité žrěb-; z toho se mohlo vyvinouti hrěb-, hřěb-, buď změnou ž-h, srov. změny poněkud podobné ščestí-chčestí atd. v § 437 (v jazyku vyskytují se změny, které si jsou více méně podobny, také v dobách různých) – anebo změnou žr-žgr (žhr)-hr t. j. vsutím h (g) do skupiny žr- (srov. žhráti m. žráti, pozhříti m. požříti atp. v § 392) a pak odsutím ž-; tvar přechodní žhř- má oporu v pol. dial. zgrzebie Malin. wyr. 72 a kašubském zgrzebie Mikl. Etym. Wtb. 410. Vedle hřěbí sors je také stč. hřěb, hřěbí, hřebík nč. hřeb- slc. hreb clavus; Mikl. I2 510 má to za přejaté sthněm. grebil; je-li to domnění správné, tedy je cizí greb- clavus přeměněno podle domácího hřěb- sors; ale hřěb, hřěbí clavus může býti a trvám je slovo domácí, identické se hřěb- sors, a tedy také sem náleží. – Stejným způsobem jest vykládati také žřiedlo-hřiedlo, zrziedlo kalichové labium calicis Ol. 3. Reg. 7, 26, hřiedlo orificium Smil. přísl. 842, hřídlo umyvadla Ben. Jg., hřídlo Mundloch, Ofenloch Jg.; vedle toho jest i řiedlo, rzyedlo Rozk. 3170, ot riedla a labio MamV. (3. Reg. 7, 23), s odsutým h jako nč. říbě m. hříbě atp.
K subst. špížě utvořeno sloveso špižovati, a také špihovati, na př. (král) hrady své ſſpyhowal pokrmy Gesta Kl. 16, (město Jerusalem) těžké
