Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<123456789>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Část první.

Hlásky; jejich proměny; přisouvání a odsouvání.

Hlásky české vyvinuly se ze slovanských – praslovanských –, a tyto z původních indoevropských – praindoevropských –.

Za praindoevropské pokládáme v daném příkladě ty hlásky, ve kterých jednotlivé čelné jazyky indoevropské se shodují anebo ke kterým svými střídnicemi ukazují. Týmže způsobem sestrojujeme si původní indoevropské tvary. Na př. adjektiva stsl. novъ, lat. novus, ř. νέϝος, skr. navas… vedou k tomu, že bylo adjektivum původní neṷos, že v něm byla souhláska n-, dvojhláska eṷ-, atd., že české ov v nový a psl. ov v novъ je střídnicí za původní eṷ, atd.

Za praslovanské pokládáme v daném příkladě ty hlásky, ve kterých jazyky slovanské jednotlivé se shodují anebo ke kterým svými střídnicemi ukazují. Týmže způsobem poznáváme nebo sestrojujeme také psl. tvary. Např. ve všech slovanských jazycích jest aqua = voda, je to tedy slovo praslovanské, a praslovanské jsou i všecky jeho hlásky; – slovo žena je psl., poněvadž tak zní stsl., srbchorv., sln., čes. a rusky a poněvadž pol. a luž. žona k staršímu žena ukazuje; – podobně vyplývá ze stsl. nąžda, rus. nuža, pol. nędza, slc. núdza, čes. nouze atd., že bylo psl. nądja; nč. ou, z a slc. ú, dz atd. jsou tutéž střídnicemi za psl. ą a dj, atd. –

Některá slova zachovala se v té podobě hláskové, jakou měla v době předhistorické a původní; na př. lit. sūnus je spolu tvar praindoevropský, stsl. rąka je spolu psl. V oboru slovanštiny má zvláště stará slovenština mnoho příkladů, které jsou zároveň psl.; příklady takové můžeme klásti místo praslovanských, a tak častěji též činíme.

V slovích přejatých dlužno jest rozeznávati hlásky, jež které slovo má v jazyku svém původním anebo v prostředí, z něhož bylo přejato, a hlásky, jež má v jazyku, do něhož je přejato. Na př. za lat. păgānus má slovanština poganъ, za Jesus je č. Ježúš, Ježiúš, Ježíš atd. Hláskami původními rozumějí se tu někdy hlásky jazyka cizího, na př. Jesus, někdy pak ty hlásky, které jsou nejstarší ve formě přejaté, na př. v Ježúš jest ú původní proti pozdějšímu -iú- a -í-.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).