Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<2345678910>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Poznamenání. V historické mluvnici jazyka českého nejde o to, abychom předhistorické a prapůvodní jeho hlásky a tvary- hledali a konstruovali; nýbrž o to, abychom jazyk historicky daný pochopili v souvislosti s tím, co o fasích jeho předhistorických – praslovanské a praindoevropské – jistého nebo pravděpodobného nalezeno. V hláskosloví jde tedy o výklad hlásek slovanských z indoevropských, a dále střídnic českých z hlásek praslovanských.

Střídnice české bývají za touž psl. hlásku rozmanité, někdy se jich vystřídá během času několik; na př. za psl. ę v pędь je č. , p d, pak ie, pied, pieď, a na konec í, píď. Zde půjde nám především o střídnice české nejstarší, o ty, které byly na počátku historické doby jazyka českého a namnoze i před počátkem tímto; střídnice pozdější budou tu připomínány jen při příležitosti a podle potřeby, výklady o nich vlastní následují na svých místech doleji (v hlavě III. oddílu prvního i druhého). –

Při střídnicích českých bývá třeba ukazovati, kde se která vyskytuje za jistou hlásku praslovanskou. V následujících výkladech hleděno k tomu při koncovkách tvarův ohnutých, krom toho pak zvláště tu, kde střídnice česká nejstarší je kvalitativně jiná, než bývalá hláska praslovanská; podávati vždycky a všude lexikálně úplné výčty dokladů potřebí nebylo.

Roztřídíti případy, t. j. slabiky, kde jaká střídnice se vyskytuje, není věc snadná. Vědecky odporoučí se roztřídění slabik těch v kořenné, příponové a flexivní, jak je má Miklosich. Ale mnohdy nalézá se, že střídná hláska patří slabikám dvěma různým, na př. v č. nesú = psl. nesątь = pův. neḱo-nti patří č. ú a psl. ą s polovice slabice kmenové, s polovice pak příponě flexivní, atd. Hledě k těmto a jiným obtížím, jež jsou při střídnicích českých větší než při stsl., dal jsem přednost roztřídění více praktickému a rozeznávám slabiky a) v nitru slov a mimo koncovky tvarův ohnutých a b) v koncovkách tvarův ohnutých. Ovšem ani zde nelze se vyhnouti kollisím vždycky a naprosto, na př. aor. pě, sg. nom. dušě a j. mohou se klásti do a) i do b).

Popis a roztřídění hlásek.

Pro další výklady je třeba, podati také popis a roztřídění hlásek, zvláště českých. Oboje podává se nejbezpečněji podle známek, které pozorujeme při vyslovování.

Když mluvíme, pracuje jistá část našeho ústrojí tělesného. Ústrojí tělesné, které při mluvení je činné, nazýváme mluvidly.

Můžeme je rozložiti ve dvě části; částí první jsou plíce a průdušnice se svazy hlasovými, částí pak druhou jsou dutina ústní a nosní a mluvidla v dutině ústní.

I. V části první jsou plíce při mluvení činné tím, že nabírají vzduch a vytiskují, vydychují jej zase ven. Proud vzduchu do plic nabíraného i proud vydychovaný chodí skrze průdušnici. Průdušnice je trubice chruplavkovitá a končí se v té výši, kde máme na krku tak zvaný ohryzek. Uvnitř

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).