je potažena blanou a blána tato vybíhá přes konec průdušnice a tvoří zde dva blanové svazy. Otvor na konci průdušnice můžeme zvláštními svaly porozšířiti nebo zúžiti. Rozšíříme-li jej, napnou se oba svazy více méně a zakryjí otvor trubice se dvou stran, nechávajíce mezi sebou jen úzkou štěrbinu; v tomto stavu podobají se svazy bláně na bubínku napaté a v polou rozříznuté. A zúžíme-li zase ústí průdušnice, přestane i napětí svazův.
Mluvíme za proudu výdechového (exspiratorního). Proud tiskne se z plic a prochází skrze průdušnici a mezi svazy.
Jsou-li svazy napaty, tedy rozechvějí se, s nimi rozechvěje se i proud dechový a tím chvěním vzniká zvuk, proud stává se zvučným. Zvuk tento je základem hlasu lidského; svazy nazývají se proto svazy hlasovými a štěrbina mezi nimi štěrbinou hlasovou.
Jsou-li svazy nenapaty, tedy ovšem se nerozechvějí a proud vychází bezezvuký. Také proud bezezvuký můžeme slyšeti; ale co tu slyšíme, není zvuk od svazů hlasových pocházející, nýbrž šum, jenž vzniká třením proudu, na př. při hláskách s, c, š, č.
Proud může býti rozdílný podle síly, prudší nebo mírnější; oboje máme ve své moci svalstvem, kterým se plíce stahují, když vydychujeme.
Úkolem této části mluvidel – od plic až ke svazům hlasovým – jest, aby způsobovaly a udržovaly proud; a to proud rozdílný podle jakosti (zvučný nebo bezezvuký), a rozdílný také podle síly (mírný nebo prudký).
II. Dutina ústní a nosní je souvislá a proud (zvučný nebo šumný) vzbuzuje v ní resonanci; jest to dutina resonanční. Rozdílná podoba její činí rozdílnou resonanci, a rozdílná resonance činí rozdílné hlásky. Každé hlásce přísluší jistá zvláštní podoba dutiny resonanční. Nastrojiti dutinu resonanční v té podobě, jak při které hlásce býti ma, jest úkolem té části mluvidel, která je v dutině ústní.
Když proud vystoupí z průdušnice, může se dále bráti ústy, nebo nosem, nebo ústy i nosem zároveň.
Má-li proud jíti ústy, zahrazuje se mu vstup do dutiny nosní tak zvaným čípkem; na př. při a, i, z, l atd.
Má-li jíti nosem, zahrazuje se mu průchod na některém místě v ústech; na př. při n, m.
