Příčiny fysiologické jsou v mechanismu našich mluvidel a jeho práci. Tím způsobem proměnilo se na př. duša v dušě (nč. duše): místo, kde se v ústech děje vlastní nastrojení pro š (na podnebí), je vzdáleno od místa pro a (na hrdle); mluvidla při mechanické práci posunují článkování a blíž a blíže k š, tím ruší se kvalita a víc a více, až zazní ě. Tím způsobem proměnilo se dále nádcha v nátcha: pro d má puštěn býti do nastrojení ústního proud zvučný, pro ch proud bezezvuký; mluvidla při mechanické práci pustí proud pro ch určený již pro d, a místo nádcha zazní nátcha. A týmže způsobem, fysiologicky, proměnilo se také stč. kvtu ve ktvu: ve skupení kvt je hláska trvací (v) mezi dvěma raženými (k, t), vysloviti skupení takové je mluvidlům velmi nesnadno, vyskytlo se t. zv. přeřeknutím vyslovení ktvu, a to se stalo pravidlem.
Původu naproti tomu psychologického jsou proměny, buzené a přivoděné rozmanitými druhy analogie. Na př. bylo bezpochyby psl. novętь, ale to se změnilo v devętь, analogií podle sdruženého desętь; bylo stč. veždajší, ale změnilo se v nč. vezdejší, mylnou etymologií, která se domnívala, že v slově tom je předložka ve- a příslovce zde-; je správné mohu, ale mění se v ob. můžu, podle sdruženého můžeš…; atd. –
Oboje tyto změny, fysiologické i psychologické, dějí se jak říkáme samy sebou, t. j. bez vědomí a bez úmyslu mluvících; vědomě a s úmyslem dějí se jen změny, kterým theoretikové dávají podnět.
Změny vzniklé z příčin fysiologických jsou proměny hláskoslovné vlastní.
Změny ty dějí se ve svých mezích časových. Na př. aj se proměnilo v ej: daj - dej, najvajš - nejvejš. Změna ta dála se v XV a XVI stol. V době pozdější se již neděje; obecné tvary 3. os. množné, jako (oni) dajʼ, volajʼ, dělaj’ atd. (místo dají atd.), vznikají až v době novější, když pravidlo o změně aj-ej již nepůsobí, a zůstávají tedy nezměněny.
Tytéž změny dějí se dále ve svých mezích místních. Na př. táž změna aj-ej vykonala se v Čechách a v Moravě západní a střední; v nářečích východomoravských, slovenských a na dalším území slovanském se neprovedla.
Změny tyto dějí se krom toho ve svých časových a místních mezích důsledně.
Výjimky vyskytují se namnoze zdánlivé. Na př. změnou aj-ej změnilo se také vajce ve vejce. Ale v gen. plur. vajec a v slovích vajíčko, vaječný atp. zůstává -aj-, a to zdá se býti výjimkou; výjimka ta jest jen zdánlivá, neboť změna aj-ej vykonala se jen tehdy, když hlásky -aj- byly v slabice společné; tak bylo ve vaj-ce a proto se zde změna ve vej-ce vykonala; ale v gen. plur. va-jec, ve va-jíčko atp. patří -a-j- do slabik různých a proto změna v -ej- se nevykonala.
Jestliže někdy přece výjimky skutečné se vyskytují, nejsou libovolné a svědectvím proti důslednosti pravidla hláskoslovného, nýbrž mají
