je pozdější mrav; tu nelze vykládati, proč a jak se změna stala, a třeba přestati na konstatování, že tu změna ta neb ona jest. Někdy je také třeba ukazovati a takořka upozorňovati na změny zdánlivé a domnělé, a mylné zdání opravovati; na př. místo z-daleka, z-blízka atp. říká se dial. z-daleky, z-blízky BartD. 34 (slov.) a j., je tu na pohled a změněno v y ale zdání to je mylné, věc vyvinula se jinak (v. § 108).
4. Zvláštní změny hláskové bývají v slovích přejatých (cizích). Příčina toho je v tom cizím prostředí, z něhož které slovo přejato. Kde se věc taková vyskytuje, je třeba zvláště vytýkati, že je to zjev na slově přejatém. Tu bývá také rozdíl časový a rozdíl vrstvový. Na př. v biřmovati z lat. firmare, přejatém v době staré, je f- změněno v b-, kdežto v slově firma, přejatém v době nové, f- zůstalo nezměněno; lat. secretarius přejaté do vrstvy knižné zní sekretář, a ve vrstvě nářečí obecných cekretář; z lat. mustum je stč. mest, z něm. Most je nč. mošt; atd. Tyto zvláštnosti vyskytují se jen v přechodu z prostředí cizího do jazyka českého; když tento přechod je vykonán a slovo cizí náležité se ujalo, podrobuje se dále všelikým pravidlům jazyka českého.