za starší obykati také obvykati, obykati ŽWittb. 76, 13, obwykagicze ChelčP. 36ᵃ; za obyknúti také obvyknúti, obyknu (3. pl.) NRada 1847, obwykl Kruml. 384ᵃ; za adj. obyklý také obvyklý, obykly assuetus Pror. Jer. 2, 24 aobwykly expertus Veleš. atd.
2. Vedle stč. vzkázati, vzvolati. atp. je také zkázati, zvolati atd. s odsutým v-, v. § 354 č 3; a podle toho jest analogií zvratnou také vz- s přisutým v-, místo z = iz, v příkladech: vzkus- m. zkus-, wzkuſyla fem Kruml. 97ᵃ, diábel wzkuẛel Adama t. 3ᵃ. wzkuſſowaly ŽWittb. 94ᵃ, 9; vzpcvěd- m. zpověd-, vzpoviedati a rozhřešovati HusE. 1, 180; vzlášč- m. zvlášč-, adj. wzwlaſſczzí Kruml. 300ᵇ, adv. wzwlaſſtie Ol. Deut. 17, 16 atd. Také bývá psáno vzvuk m. zvuk stsl. zvąkъ, wzwuk Ol. Ex. 19, 19, EvOl. 119ᵃ atd.
3. v je přisuto v některých tvarech zájmena sen, ježto mívají sv- místo s-. Na př. Kostus Kateřinu milováše ſwu ſylu, jakžto právem bylo z čina Kat. 6t. j. svú silú m. sú silú; což kto najviec miluje, to má jako za buoh, neb to ctí ſwu milostí jíž by měl ctíti samého boha ŠtítMus. 141ᵇt. j. svú m. sú milostí; o ſwych i oněch věcech ŠtítOp. 144, m. o sich; za nč. podkrk. po-sou-dobu (= posud) říká se jinde po-svou-dobu (v Náchodě a okolí, sděl. dr. Kastnera) a po-svú-dobu (v Nov. Benátkách, sděl. bibl. Vrťátka). Zájmeno sen je již v době stč. zastaralé, tvarům jeho se nerozumí, matou se s tvary svój, a tím vzniká toto přisouvání.
4. v je přisuto v part. -s, jako je vedv m. ved atp., na př. czetw Štít. ř. 72ᵇ, ztahw t. 87ᵃ, dotkw t. 85ᵃ, wzdwyhwſſe t. 91ᵇ, zawrhw EvOl. 9ᵃ, wztahw Ben. Lev. 9, 22, upadw VelKal. 210, ſwedw t. 227, wtrhw t. 104, upadew Háj. 53ᵇ, nalezv, přinesv Háj. Šim. 203–204, svedv bitvu Pal. 3, 2, 430, svedv plnomocníky t. 439, přivedv t. 4, 1, 308 a j.; v bibli Br. toho není. Toto zase přisouvání dělo se vlivem stejných participií dělav, prosiv, trpěv atd., která mají kmen zakončený samohláskou a tedy -v právem; z toho bylo domnění, że také part. ved atp. koncovku -v míti má.
5. Kromě toho je přisuto v v slovích některých jednotlivých: vlastovice dial. vlaštovka chod. 49, stsl. lastovica atd.; – v dial. kvapka m. kapka, kvapat m. kapati chod. 49.
v se odsouvá.
353. 1. V době dávné odsulo se v- ze subst. vos, vosa; podle lit. vapsa je tu v- náležité, ale v slovanštině je rozšířeno os-: osa stsl., sln., pol., srbch. os i osa atd.; osa BartD. 12 (zlin.), Šemb. 60 (opav.); v češtině spisovné je os, osa i vos, vosa, toto patrně s přisutým v-. – Také z doby dávné je odsuvka v uditi atd., z koř. vend-, stsl. u-vę(d)-nąti marcescere, č. vadnúti, stupň, vond- v sln. povôditi, povôjeno meso, mrus.
