nelišila, znamenal Hus literami sounáležitých samohlásek krátkých a čárkou nad nimi, na př. náš ps. nás, mé ps. mé atd.
Zvolil tedy Hus tečky a čárky nad literami kladené za znaménka rozeznávací čili diakritická, a podle toho nazývá se jeho pravopis diakritickým. Znaménka taková, zejména též čárky a tečky, vyskytují se po různu v některých rukopisích již před Husem; na př. nám Štít. uč. 69ᵃ, przyſahú t. 81ᵇ, podlé list. z r. 1395, Toṫe Pass. 334, wſekiṙzie ŽKlem. 56ᵇ a j. Husovi přináleží zásluha, že z nich ustrojil pravopisnou soustavu, zásluha veliká.
Po důmyslných opravách Husových stačil pravopis český všem potřebám svým; ale přece nebyl všeobecně uznán a přijat a valná část písařů českých přidržovala se způsobu spřežkového, tak že v XV a v 1. polovici XVI stol. dvojí pravopis jest, Husův a spřežkový.
IV. Pravopis bratrský, od sklonku XVI do sklonku XVIII stol. Tak nazývá se proto, že ho Čeští Bratří ve svých spisích užívali a jemu ku platnosti všeobecné pomohli. Podle bible Kralické (1579–1593), nejslavnější památce po Bratřích, nazýván bývá také pravopisem kralickým. Je to dílem zhoršený, dílem nepodstatně obměněný pravopis Husův. Podržel některé spřežky, na př. ſwattoſt m. svatost, wſſe m. vše. V pravopise spřežkovém, který vedle Husova byl v užívání, vyvinuly se jisté způsoby, jež se staly pravidly; zejména psáno y za spojku i, psáno (podle dialektické výslovnosti) vždy y po c, z, s, na př. cyzý ſýla, psáno v- místo začátečného u-, ú-, na př. včiti m. učiti, vřad m. úřad, psáno –ey m. –ej na př.
