Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<323324325326327328329330331>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

t. 87 (stjick.) m. trkati, tlapa, teprve, nazpátek; a v slovích přejatých delegraf BartD. 15 (zlin.), destament t. 64 (val.) atp.; –

kt v gd, stč. kto nč. gdo (psáno kdo), v. § 369; –

ps v bz, kapsa dial. kabza chod. 47.

Někdy je v témže slově několik souhlásek takto změněno. Na př. dřiezha a třieska, drzyzhy AlxV. 1577, trzyeſka Vít. 95ᵃ; – zdřiezhati, zdřieskati, ztřieskati, kosti zlámané a zdřízhané Háj. herb. 281ᵃ, zdrziſka confringet ŽPas. 28, 5, ztrzieſka (personare) Ol. Sir. 40, 13; – slc. troska a drozga Jag. Arch. XI, 126; – rohoz stsl. rogozъ a rokos-, rokosie, rákos Mikl. I2 508; – kusý dial. guzý BartD. 212 (lašské), atd. – Duplikáty podobné jsou i jinde ve slovanštině, srov. pol. trzaska a drzazga Mikl. Et. Wtb. 361, pluskać a bluzgać Brückner Jag. Arch. IX, 126 atd.

Souhlásky jednotlivé.

Jiné věci, které se při českých souhláskách jeví a v mluvnici historické vyloženy býti mají – zejména jejich proměny v jakosti, a při tom také jich přisouvání a odsouvání – budeme pozorovati a vykládati jdouce po souhláskáchjednotlivých pořádkem tímto:

A) souhlásky r, l, n a jejich proměny;

B) souhlásky t, d a jejich proměny;

C) souhlásky p, b, v, f, m a jejich proměny;

D) souhlásky k, g, ch, h a jejich proměny;

E) souhlásky s, z, c, ȥ (dz) a jejich proměny;

I) souhlásky š, ž, č, ȥ () a jejich proměny;

G) souhláska j a její proměny.

A) Souhlásky r, l, n a jejich proměny.

Souhlásky r, l, n jsou v češtině pravidelné střídnice stejných hlásek praslovanských, v. § 244; na př. beru psl. berą, líži psl. ližą, noc psl. noktь.

V mluvnici hlásí se tyto souhlásky do třídy společné tím, že mají některé vlastnosti shodné. Obzvláště jsou tu důležitý:

a) Změna rj, lj, nj v ŕ, ľ, ň; a

b) měkčení r- v ŕ (ř)- a ň-, když následuje samohláska -i, -í nebo některá ze samohlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, , , budtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv; souhláska l- souhlasí zde potud s r- a n-, že se nemění v tvrdé ł. Toto měkčení souhlásek r-, n- a netvrdnutí souhlásky l- je z doby české předhistorické, ale nikoli z praslovanské.

Před samohláskámi -e (původní) a -ь chovají se souhlásky r, l, n nestejně: r- měkne v ŕ (ř), střední l- netvrdne, a n- neměkne.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).