krêpъčajь mъnožajь, tišajь, z -kējь, -gējь, -chējь; – v kmenech slovesných tř. III. mьčati, dьržati, slyšati, stč. mlčěti, držěti, slyšěti, nč. -eti, z -kēti, -gēti, -chēti; – v imperf. pečaachъ, možaachъ, stč. pečiech, možiech, z pekēachъ, mogēachъ, atd.; –
ki, gi, chi (kdež i buď z pův. ī nebo z pův. ci̭, nikoli z *-oi̭) změněno v či, ži (ȥi), ši v slabikách kořenných v čistъ čistý, ze *(s)kīst-, lit. skystas, – ščirъ, stsl. štirъ integer, č. čirý, *skīr-, lit. skyras oddělený, odlišený, – živъ č. živý, z *gīv-, lit. gyvas, – v koncovkách kmenových v paąčina, družina, tišina, z -kina, -gina, -china, – lêčiti, ložiti, tišiti, atd.; –
kь, gь, chь (kdež -ь je z *e nebo *i) změněno v čь, žь (ȥь), šь v čьną, stsl. začьną č. začnu, z koř. ken-, – rêčь č. řěč, řeč, z *rēkĭ-, – žьňą č. žňu, žnu z gьn-, koř. gen-, – lъžь č. lež, z *lŭgĭ-, – part. šьdъ č. šed, z chьdъ, koř. ched-, stupň. v chod-, choditi, – myšь č. myš, z *mūchĭ-, – rąčьka, božьskъ, grêšьnъ, č. ručka, božský, hřiešný, ż -kьka, -gьskъ, -chьnъ, atd.
2) Ve spojení s -ê, vzniklým z pův. oi̭ ai̭ n. āi̭, – a s -i, vzniklým z pův. -oi̭, – mění se hrdęlnice k, g v assibilaty c, ȥ (dz); za ȥ je později z. Podobně mění se skupené sk, zg, v češtině zejména v śc, źȥ; a toto dále v šč, žȥ a šť, žď.
Příklady:
kê, gê změněno v cê, ȥê, zê v slabikách kořenných cêna č. cěna, cena, z kêna (*koi̭na), podle lit. kaina, – cêlъ č. cělý, celý, z kêlъ, podle got. hails, – stsl. ȥêlъ, zêlъ vehemens, stč. zielo valde, z gêlo-, podle lit. gailus ostrý; – v sg. lok. človêcê, bozê, stsl. též boȥê (Zogr.), stč. člověcě, bozě, nč. -ce, -ze, z -kê, -gê; – v sg. dat. lok. a du. nom. akk. rącê, nozê, stsl. též noȥê (Mar.), č. rucě, ruce, nozě, noze, z -kê, -gê (-ê v sg. dat. lok. z *āi̭, v du. z ai̭); – v plur. lok. človêcêchъ, bozêchъ, č. -ciech, -ziech, -ích, z -kêchъ, -gêchъ; – v imperat. stsl. rьcête, mozête, č. rcěte, rcete, z -kête, -gête (s ê z oi̭ podle ř. λέγοιτε). –
-ki, -gi (s -i z pův. -oi̭, na konci slova) změněno v -ci, -ȥi, -zi v plur. nom. človêci, bozi, stsl. tež boȥi (mъnoȥi Mar.), č. člověci, bozi, z *-koi̭, * goi̭, podle ř. λύϰοι, λόγοι, – a v impt. 2. 3. sg. rьci, mozi, stsl. též moȥi (oblęȥi Zogr.), č. rci, pomozi, ř. λέγοις, λέγοι.
ch měnilo se ve stejných případech v s; na př. mucha, sg. dat. lok. a du. nom. akk. musê, – duchъ, sg. lok. dusê, pl. lok. dusêchъ, pl. nom. dusi atd. Čeština má za to š: můšě nč. mouše, o svátém dušě nč. duše, hoši, lenoši; jenom v nářečích- vyskýtá se s.
Pozn. k 1) a 2). Změny vyložené pronikají poněkud také při skupeném kv, gv, chv. Na př. stsl. vlъchvъ magus pl. nom. vlъsvi, lok. vlъsvêchъ, adj. vlъšvьj; cvêtъ, a podle toho i cvьtą, č. květ, kvetu; zvêzda č. hvězda.
