Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<241242243244245246247248249>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

tvuoj, svuoj t. 134 (sev.-opav.); dílem ů, na př. růža, chłapů BartD. 5 (zlin.), růj, lůj, pokůj, nebůj sa t. 85 (starojick.), bůh, dům, růžička, růženec t. 60 (valašsk. místy, slabiky zkráceny), hnůj, hůra, důle, půst, v půstě, ůsmý Btch. 423 (dol.-beč.), bul (m. bůl, zkráceno, gen. bolu), bur (gen. boru), ruh (gen. roha), strum (gen. stroma), muh (fem. mohła), rust (fem. rostla) a j., BartD. 103 (lašsk.). Na Slovensku je v nářečí spisovném uo (psáno ô), vedle toho pak v dialektech také o, ū, ou a též ua (nemuahem = nemôžem) Pastrn. 55, 144, 145.

V dialektech také podružné ó takto se mění. Na př. za české pohřeb, večer, led, šel, vrána jest předpokládati dialektické pohřób, večór atd., a z toho jest sev.-opav. pohřuob lok. na-pohřobě, večuor, luod, šuoł, vruona BartD. 134. V témže nářečí místy „každé téměř o, krátké i dlouhé, zní jako uo“, praví se na př. také uoči, uokno, mlekuo t. To způsobila bezpochyby analogie: dlouhé ó měnilo se v uo podle pravidla, a přes hranice pravidla zasaženo touže změnou i krátké o; odchylka tato mohla v nářečí sev.-opavském snadno vzniknouti, poněvadž tu všecky délky jsou zkráceny a tudíž rozdíl mezi ó a o přestal.

Také v stč. nalézáme dosti často psáno uo v slabikách, jež v nč. jsou krátké. Na př. v Krist. psáno nejen v nom. buoh (shodně s nč. bůh), nýbrž také v gen. a akk. buoha 1ᵃ, dat. buohu 1ᵃ, lok. o buozie 1ᵃ, instr. buohem 1ᵃ a adjekt. buozi 2ᵃ (t. j. buoží) atd., proti nč. boha atd. Odchylky tyto vysvětlují se nám analogií: dlouhé uo, které je právem v nom. buoh, přenáší se také do tvarů příbuzných, gen. buoha, adj. buoží atd. Těžší jsou vysvětliti odchylky následující: dyetatkuo KristTom. 2ᵃ, muohl t. 2ᵇ; zakuon, prokuop, kuoſtel, yakuo, czrnehuo ptáka, duobrzye, duobu, raduoſtywye, tuoho, tuowarzyſſſtwo, buohobuoyny, ſuobye, luody PassKlem. 126ᵇ129ᵇ (v. Listy filol. 1884, 244); (hospodin) pro twe nabuozne a puokuorne wyery puotwrzenye tuo geſt tuobye ukazal t. 127ᵇ, až duo koſti t. 106ᵇ, nebuo t.; hřiechóm puoddana Vít. 1ᵃ; wuolal Brig. 48ᵇ, ſtwuorzil t. 18ᵃ, ſtwuorzen t. 11ᵃ klopuocze t. 62ᵃ; duokudz List. Poř. z r. 1493, puokud t. z r. 1482; atp. Z těchto odchylek mohou se některé zakládati na stč. kvantitě odchylné, na př. duobrzye (srov. nč. tūze), muohl (srov. lašské muh = móhł BartD. 103), zakuon (srov. lašské skun = skon, smrt BartD. 103), yakuo (srov. lašsk. jakuž t.), ale většinou nezbývá výklad jiný, než že je tu přes čáru, t. j. přes hranice pravidla měněno v uo také krátké o. Výklad tento jest pravdě podobný zvláště také vzhledem k tomu, že odchylky tohoto způsobu vyskytují se mimo PassKlem. nad míru zřídka; v PassKlem. pak může to býti individuální anebo dialektickou náklonností k této odchylce.

Povšimnutí také zasluhuje, že uo vůbec, a zvláště také uo za naše krátké o, v některých textech nejčastěji se vyskytuje po souhláskách retných a po předložkách. Na př. v Hrad. jenom buoh 2ᵇ a j. (72krát),

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 8 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).