kúoň a kuóň Ogon. Stud. 30; – také vo a wo se vyskytuje: od vohnie OtcB. 76ᵃ, dwoftogen ROtcP. 392, bwozy (buoží) Lvov. 59ᵃ, rwozno t. 11.
Hláska ů psána tutéž dílem bez označení délky literou u, na př. Skuro DalC. 98 t. j. skůro, zuftane ListJHrad. 1388, zakonum ChelčP. 140ᵇ a j. (v ChelčP. vždy tak), ruznice Háj. 164ᵃ atd.; – dílem s délkou označenou, a to literami ú na př. búh, múy, dúm (tak učí psáti Optat 1533), hrúzami Háj. 163ᵇ a j., adj. possess. Pawlú, Janú (tak učí Šteyer r. 1668), srov. mé Příspěvky k hist. česk. pravopisu 206–210, – nebo ů, na př. věc můž sě napraviti Otc. 81ᵃ (nejstarší známý příklad s ů); literu ů psal také Roh Domažlický († 1547), psaní to schvaloval Blahoslav ukazuje na příklad německý, a způsob ten potom zobecněl; v bibli Kralické psáno uvnitř slova vždy -ů- na konci však někdy -ů- na př. Hospodin záftupů Isa. 1, 9, syn Romeliáſſů t. 7, 5, někdy -ú, na př. Hospodina záftupú t. 5, 7, syn Azafú t. 36, 3.
O io v § 188.
o, ó je střídnicí:
177. 1.Za psl. o, na př. bohóm psl. bogomъ, sg. vok. rybo psl. rybo atd.
2. Někdy vyskytuje se české o ve střídě za psl. ъ. To bývá zejména:
a) častěji v subst. -ot z -ъtъ, na př. nč. sykot, rachot, chrapot, hřmot, bleskot atd.; toto o je nepohybné: chrapot gen. chrapotu; v jazyku starém bývá za to -et (s pohybným -e-): blsket z blьskъtъ gen. blesktu, hřmet atp.; také odvozeniny reptati, chraptati atp. zakládají se na substantivech se střídnicí pohybnou (-e-); –
b) v stč. večeros z večerъ-sь. hac nocte, na př. weczeroſſ Štít. ř. 18ᵃ, Pass. 614, ostaneš-li weczeros zde Otc. 282ᵃ, veċzeros Ol. Gen. 19, 34 aj.; –
c) v stč. tosk- vedle tesk-, z tъsk-: toſknoſt Měs., Ježíš stoskliv sobě EvVíd. 30 (Jir. mor.); možná, že to jsou omyly místo tesk-; v EvVíd. mohla by to býti také dialektická (mor.-slc.) střídnice za ъ; –
d) v dial. Třemošná v. Třemešná Pal. pop. 177 a j., z črêmъcha, střemcha, – došč a došť v. dešť Šemb. 17 (chod.); –
e) v předložce vo-: wo dom Hospodinóv in domum ŽWittb. 121, 1, wo poczatcze MamB. 1ᵃ, – a stč. vondati z vъn-: když péro tam wondaſs ApatFr. 65ᵇ, wuondayž (lék) v ústa t 77ᵃ, nč. vůndati, vundati, vezmi rauty a balšámu a wundey to v pytlík Lék. Jg.; – v Ol. Jon. 1, 1 psáno ko yonye ad Jonam, v ŽGloss. 119, 7 wzoboiowachu, omylem.
O stč. dokladech zamútiv sy̆uotoͤmt. j. život- LMar. 5, s svym zkotoͤm t. 6, pějte hlaſſom ŽWittb. 97, 5, přěd ſwyetom t. Athan. 226ᵇ atp. v. str. 140.
3. Dále bývá o střídnicí za cizí ă, zvláště v přejatých slovích starých
