slabikách nenáležitých. Chyby tyto přiházely se ve psaní a v affektované řeči neumělcům staročeským zrovna tak, jako se přihazují chyby docela stejné v češtiné nové, když někdo neznaje jazyka spisovného přece se snaží jím psáti nebo mluviti a praví na př. -milé pánové“ místo milí atd.
Poučné jest ještě srovnání odchylného u, iu a e, ie atp., kladených místo i, í. Na př. v plur. gen. místo náležitého -í psáno v době přehlásky u-i: zlých lidyu Pass. 302, zlých pieſnyu Hrad. 97ᵃ, ſnamenyu svých ŽWittb. 104, 27, prawedlenſtwyu tvých t. 118, 112, berani owczyu t. 64, 14 atd., a v době úžení ie-í: množství bohatſtwye svých Alb. 41ᵇ, dobrých lidye Půh. 1, 173 (ok. r. 1400), z těch wlaſtie Mill. 123ᵇ, z cizích zemie t. 59ᵃ, zvuk hudenie rozličných t. 32ᵃ, wſſech pohorſſenie ChelčP. 12ᵃ atd.; zajisté neuvěříme, že byl gen. plur. původně znamení, potom znameniu, pak znamenie, a pak opět znamení; nýbrž za evidentní uznáme výklad, že tvar tento zněl česky vždy znamení, tvary pak znameniu a znamenie (m. -í) že jsou časové chyby; a také to uznáme, že chyb těchto nebylo v jazyku obecném (jako není chyby „milé pánové“ v jazyku obecném), nýbrž že vznikaly jen z neumělé snahy jednotlivců, kteří affektovali psáti nebo mluviti jazykem – jak se jim zdálo – starožitnějším, než bvl současný jazyk obecný, a provozovali antikvizující úmysly své na místech nenáležitých, mylné volených. Totéž dá se opakovati při příkladech místo žádaného i, í: v sg. nom. mistr prziezaduczye Hrad. 47ᵃ, smysl czlowiecziu Pass. 320, a syn bozye ML. 31ᵇ Pass. 69; – v sg. dat. lok. k duſſyu méj ŽWittb. 68, 19, ve všiej zemyu tIsa. 5, u puſczyu in deserto t. 77, 52, w zemyu egipſkey Pass. 77, a v téj zemie Mill. 20ᵃ, na téj puſſczie t. 38ᵃ; – v pl. nom. otezyu naši patres ŽWittb. 105, 7 a (jiní) ptaczie Mill. 46ᵇ; – v pl. gen. yuch řěč Pass. 354 a giech (vod) Mill. 42ᵃ; – v infin. hlavu ſtyetyu Pass. 295 a j. a wſyetie jsem kázal Mill. 106ᵇ – v indik. buoh vtyeſſyu Pass. 420 a moře ſe tocżie Troj. 225ᵃ atd.
Z toho ze všeho pak vyplývá pro psané e, ie atp. místo náležitého i, í: mimo pravděpodobné novotvary (na př. pl. lok. koniech m. koních) a mimo dosvědčené nebo pravděpodobné vyslovování dialektické, všude jinde a zejména ve všech textech z Čech, kde nalézáme e, ie atp. místo náležitého i, í, jsou to chyby, kterých se dopustili jednotlivci; v jazyku samém, v živé řeči obecné odchylek těch nikdy nebylo, nebylo nikdy plur. gen. lidie m. lidí, inf. sietě m. sieti, rovněž jako tutéž nebylo nikdy pl. gen. lidiú, inf. sieťu atd. –
Za -í psáno -yew, -yw.
171. Místo pl. gen. duší, súdcí, věcí, dní psáno: duſſyew i těl našich EvOl. 334ᵃ, ot starých ſudczyw EvOl. 120ᵇ, těch wieczyw list. z r. 1454 (Jir. mor. 31), osm dnyw EvOl. 213.
