Sem patří také sg. akk. ji eum, sesílením m. jь.; podle pravidla jerového mělo se jь změniti v j, a to nemohlo býti slovem samostatným, proto změněno jednak v je-j (je- přidáno podle jeho atd.), jednak v ji. Příklady pro ji (po předložkách ni): vezmi pětiprstu (rostl., pětiprst) a vař gy u vodě Chir. 156ᵃ, abych ji (eum, osobu mužskou) k sobě pustil list. z r. 1485 (Čas. Mat. Mor. 1870, 46–47), našel sem ji (eum) t., schovejtež ji (eum) t., prſied ny ante ipsum ŽKlem. 141, 3, pomníš na ni ŽWittb. 8, 5, sednu na ni (na koně) zlin. 37.
V Háj. psáno pročyž 370ᵇ, pročiž 114ᵇ, 133ᵇ a j., začyž 224ᵃ atd., v KolDD. zacziž 173ᵇ (1606) Také tu je myslím -či za -čь, pročiž = pro-čь-žь (pro-čь-že) atd.; možný je též výklad, že tu je -čí-ž, zúženo z -čéž m. -čež.
3. Za y v tisíc stč. tisiuc, stsl. tysęšta atd.; srov. mrus. dial. ťisьač Ogon. Stud. 40.
4. Za starší u, iu a ú, iú, budiž toto původu jakéhokoliv. Tu vzniklo i, í přehláskou, a to až v době české, v. § 209 a 210. Na př. sg. dat. oráči z oráčiu a toto z oráču, sg. akk. duši z dušiu a toto z dušu, sg. instr. duší z dušiú a toto z dušú.
5. Za starší é, ie, budiž toto původu jakéhokoliv. Tu vzniklo í zúžením v době české, v. §§ 127 a 153. Na př. nč. říci ze stč. řéci, bílý z bielý, tíže z tieže atd.
V slovích přejatých znamená i střídnou hlásku toho jazyka, z něhož je slovo přejato; na př. historie, Kristus, Ninive atd. Není to vždy = česk. i, a Hus píše výslovně, že v příslovci hin (z něm. hin) jest -y- a že tedy třeba psáti hyn, HusOrth. 180; Hus, v jehož nářečí se bezpochyby již za jeho doby říkalo pjivo m. pivo atp., pokládal by také i v kapitola atd. za y; ale z toho nelze vyvozovati, že by každé i v stč. slovích přejatých bylo znělo y a že by se podle toho v transkripci stč. psáti mělo kapytola, lylye atd., a psaní toto vedlo by k nekonečným rozpakům a nesnázím. –
O dlouhém i viz ještě § násl.
Dlouhé í vzniká:
162. a) Z krátkého i, dloužením fonetickým. Na př. silný-síla, milý-stč. míl, chtě sě nám mijl učiniti Štít. ř. 18ᵇ, ješto j’ jim mijla čistota t. 10ᵇ, jemuž mijlo duchovenstvie t. 169ᵃ všecko s’ mijle trpěl t. 162ᵇ.
b) Stahováním (srov. § 477). Tu vzniká í:
z ьjь, na př. sg. nom. masc. boží z psl. božьjь, pěší z psl. pêšьjь – sg. instr. božím, znamením atp. z psl. -ьjьmь; – pl. gen. hostí, kostí, řebří, znamení, paní atp. z psl. -ьjь; –
z ьji, na př. sg. lok. řebří, znamení atp. z -ьji; – sg. dat. lok. paní atp. z -ьji; – du. nom. akk. znamení, paní atp. z -ьji; – pl. nom. masc. řebří, boží atp. z -ьji; – pl. lok., řebřích, znameních atp. z - ьjiichъ; – pl. gen. pěších atp. z pêšь-ji chъ; – impt. stč. pí z psl. pьji; –
