Postupoval jsem tím způsobem, že jsem sbíraje a třídě látku pracoval o všech částech mluvnice zároveň, takže zhruba, t. j. ve skizzách, všecky díly její stejně pokračovaly a stejně daleko dospěly. Spolu s mluvnicí zakládal jsem si staročeský slovník.
Mluvnice dělí se obyčejně ve čtyři díly, jež jsou: I. hláskosloví, II. kmenosloví, III. tvarosloví, IV. skladba. Téhož rozdělení držím se také v mluvnici této. Přikročiv k tisku vydávám tuto díl první, hláskosloví. Díly ostatní, dá-li mi Bůh života a síly, mají tímto pořadem následovati: nejprvé chci vydati tvarosloví (v jednom díle anebo, bude-li třeba, ve dvou částech, totiž skloňování a časování); potom odporoučí se, aby před kmenoslovím a skladbou byl vydán staročeský slovník; po něm chci se vrátiti k mluvnici a vydati ostatní dva její díly (skladbu snad opět ve dvou částech, totiž větosloví a skladbu ve smyslu užším). Vlastně měl by i u vydání mluvnice býti pořádek ten, v jakém její díly právě byly uvedeny; ale příčiny praktické – hlavně aby v slovníku byla pohotově snůška příkladů a dokladů – odporoučejí a omlouvají odchylku od pořádku toho.
V mluvnici historické mají býti vyčerpány všecky prameny jazyka a mají býti výklady vědecky správné. To je ideal historické mluvnice dokonalé. Že toho idealu má práce nedosahuje, zajisté netřeba připomínati. Co se týče pramenů, mám vyčerpány velmi hojné a je v nich jazyk český a jeho šestistyletý proud zastoupen a reflektován bohatě; ale úplné toto zastoupení není, jest zejména již ze stol. XV dosti a od XVI čím dále tím více pramenů nepoužitých, v nichž se zajisté ledacos ještě nalezne, co odjinud dosvědčeno není. Mnoho také vyjde ještě na jevo z obecných nářečí, zejména když popisovatelé jejich přísně se budou-držeti mluvnické soustavy vědecké a podle jejích kategorií budou hledati a tříditi fakta dialektická. Co se pak týče výkladův, bude zajisté třeba někde oprav a místy i nových zkoumání. Látka je příliš hojná a předmět často velmi nesnadný; práci bude třeba stále doplňovati a podle nových hlediští stále obnovovati. Snažil jsem se, abych vykonal plného úkolu, který Historické mluvnici v ideálním slova smyslu náleží, co možná nejvíce; kolik jsem vykonal a s jakým zdarem, o tom budou souditi jiní.
