1798) na spisích stol. XVII a XVIII; dílo na svůj čas výborné a zejména také po stránce methodické pečlivě propracované. Z Pelzla těžil jeho nástupce v úřadě professorském Jan Nejedlý, jehož mluvnice (něm., 1804) je zpracována většinou z Pelzlovy.
Jos. Dobrovský († 1829) uznáván jest ode všech svých vrstevníkův jako nejdůkladnější badatel a znatel jazyka slovanského a českého. Práce jeho přípravné sahají též do století předešlého; mluvnice soustavná. Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache, vyšla r. 1809 (2. vyd. 1819). Snaha, vyčerpati všecku látku a zpracovati ji soustavně, jeví se zde měrou svrchovanou.
Mluvnice pozdější mají skoro vesměs jen cíl školní na zřeteli. Co se týká pečlivého propracování látky, zůstávají mluvnice Dobrovského, Pelzlova i Tomsova dosud vzorem. Vzhledem pak k obsahu vynikl Šafařík, rozšířiv obor mluvnice české vzděláním mluvnice staročeské (1845), a vynikli Václ. Zikmund a ještě více Frant. Bartoš vzděláním dotud málo pěstované skladby. Také nářečím dostalo se zvláštních popisův: Šembera vydal své Základy dialektologie (1864), Bartoš Dialektologii moravskou (I., 1886), kteréžto práce obě byly připomenuty již nahoře, dále M. Hattala a před ním Bernolák (1790) vydali mluvnice nářečí slovenského, atd.; jiné sem hledící popisy vyčteny jsou v tomto díle v abecedním vysvětlení zkratkův str. 666 a násl.
Mezitím prospívala také srovnávací mluvnice slovanská a prospíval vůbec jazykozpyt srovnávací; že z toho obého kořistila i mluvnice česká, rozumí se samo sebou. –
Na konec ještě slovo o Historické mluvnici, jejíž první díl tuto vydávám. Vyslovuji krátce, že je to výsledek práce přemnohé a intensivní. Byloť třeba nejen většinou od základu nově stavěti, nýbrž skoro veskrze i látku k stavbě teprve shledávati a sbírati. Postupoval