divně od hor věčných, Ps75,6 zarmúceni jsú všickni, jenž jsú nemúdrého srdce. Zaspaliť jsú sen svuoj a nic jsú nenalezli všickni mužie bohatstvie v rukú svých. Ps75,7 Od přimlúvanie tvého, bože Jakubuov, zesnuli jsú ti, jenž sú vsedali na koně. Ps75,8 Ty hrozný jsi a kto se zpiečí tobě? Z toho času rozhěvánie tvé. Ps75,9 S nebe slyšeti dal si soud, země zatřásla se jest i upokojila, Ps75,10 když jest povstával k soudu buoh, aby vysvobozeny učinil všecky tiché v zemi. Ps75,11 Nebo myšlenie člověka chváliti bude tě a potomkové toho myšlenie den sváteční světiti budú tobě. Ps75,12 Sliby čiňte a plňte pánu bohu svému, všickni, kteří vuokol něho přinášiete dary, hroznému Ps75,13 a tomu, kterýž odjímá duše kniežat, hroznému před králi zemskými.
V žalmu LXXVI. napomíná prorok, abychom žádost a kochánie světa tlačili a samého boha sebe předkládali
Ps76,1 Ps76,2 Hlasem svým k hospodinu sem volal, hlasem svým k bohu, a vzhlédl jest ke mně. Ps76,3 V den zámutku mého boha jsem hledal, rukama svýma v noci proti němu, a nejsemť oklamán. Odpieralať jest se těšiti duše moje, Ps76,4 pamatoval sem na boha a kochal sem se i trápil sem se a pohynul jest duch muoj. Ps76,5 Předcházely sú čas bděnie oči mé, zarmúcen sem a nepromluvil sem. Ps76,6 Připomínal sem dni staré a léta věčná na mysli sem měl. Ps76,7 A přemyšloval sem v noci s srdcem svým a zkušoval sem a očišťoval sem duši svú. Ps76,8 Zdaliž na věčnost otvrže buoh a nepřiloží, aby lítostivější byl ještě? Ps76,9 Anebo na konec milosrdenstvie své odetne, od národu a národu? Ps76,10 Čili zapomene se slitovati bóh, aneb zdrží v hněvu svém milosrdenstvie svá? Ps76,11 I řeklť sem: „Nynieť sem začel, totoť jest změněnie pravice Najvyššieho.“ Ps76,12 Pamatoval sem na skutky páně, neb připomínati budu od počátku divné skutky tvé. Ps76,13 A přemyšlovati budu ve všech skutciech tvých a v nálezciech tvých zvyklost mievati budu. Ps76,14 Bože, v svatémť jest cesta tvá, kto jest buoh veliký jako buoh náš? Ps76,15 Ty si bóh veliký, kterýž činíš divné věci. Oznámil si mezi lidmi moc tvú, Ps76,16 vykúpil si v ramenu svém lid svuoj, syny Jákobovy i Jozefovy. Ps76,17 Uzřely sú tě vody, bože, uzřely sú tě vody a bály sú se a zarmúceny sú propasti. Ps76,18 Mnostvie zvuku vod, vydali sú hlas oblakové. A jistě střely tvé šly sú, Ps76,19 hlas hromu tvého v kole. Zasvietily
