1. Plzeňské vydání

Bakalářův žaltář vyšel v kapesním osmerkovém formátu o 160 listech, přičemž z celého nákladu se dochoval jediný známý exemplář.[9] Popis tisku viz Knihopis (https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000019469&local_base=KPS). Titul Kniha chval boských neb kniha samomluvenie proroka o Kristovi, na nějž bezprostředně navazuje nadpis k prvnímu žalmu V žalmu prvniem vypisuje se cesta k blahoslavenství věčnému, je vysázen červeně, zbylý text černě. Majuskule signalizující začátek nového verše byly oproti Prvnímu tištěnému žaltáři již vytištěny, pro iniciály naznačující začátky žalmů bylo vynecháno místo v rozsahu dvou až pěti řádků – v dochovaném exempláři byly kaligraficky doplněny červeným (a v jednom případě modrým) inkoustem, který byl použit také ke zvýraznění vytištěných majuskulí. Výjimku představuje ornamentálně vyvedená iniciála na úplném začátku textu zabírající dokonce 8 řádků.

2. Obsah a znění žaltáře

Jako předlohu pro své vydání žaltáře Mikuláš Bakalář nezvolil První tištěný žaltář, ale Bibli kutnohorskou,[10] Tento názor poprvé vyslovil Josef Vintr, srov. Vintr 2018, s. 181, 183. která je mu časově nejbližší, což potvrzují jak textové změny popsané níže, tak obsahové změny, jako je absence autorské předmluvy a výběr a znění kantik. Ze stejného důvodu pravděpodobně chybí také epilog (ten se však zcela logicky neobjevuje ani v tištěných biblích a jejich opisech) – tisk uzavírá pouze letopočet vytištění. Oproti obvyklému setu deseti kantik doprovozenému Athanasiovým vyznáním víry a hymnem Te Deum, který nacházíme v ŽaltTisk, obsahuje Bakalářovo vydání pouze dva chvalozpěvy, Chválu tří dítek (Dn 3,57–88) a Chválu Zachariášovu (L 1,68–79), a text Vyznání a Te Deum. Na základě textologického srovnání bylo zjištěno, že znění kantik a doprovodných textů se do velké míry shoduje s Biblí boskovickou, která reprezentuje třetí staročeský překlad žalmů. Pokud jde o znění samotných žalmů, je třeba zdůraznit, že již BiblKutn obsahovala celou řadu textových úprav oproti ŽaltTisk, resp. BiblPraž. Uvědomíme-li si, že za oběma vydáními (ŽaltTisk i BiblKunh) stál pravděpodobně Martin z Tišnova, jde o poněkud překvapivé zjištění, roli tedy zřejmě hrálo konfesní prostředí, pro které byl tisk určen. Pro katolicky orientovanou Kutnou Horu byl zřejmě pražský utrakvistický překlad příliš progresivní, a proto se na některých místech vrátil k předchozímu třetímu překladu. Bakalář působící od roku 1498 v silně katolické Plzni tyto úpravy BiblKutn nejen přijal, ale dále v nich pokračoval – nejvíce shod nacházíme se zněním Bible boskovické, musíme ale také zvážit možnou cizí tradici žalmového překladu. Bakalář, rodným příjmením Štětina, přijal nové příjmení po získání titulu na krakovské univerzitě, původem byl však zřejmě Slovák, o čemž svědčí jak mimotextové důkazy (heraldický dřevoryt považovaný za jeho signet: tři lipové listy rostoucí na protažených stopkách z trojvrší, chápaného v této souvislosti jako symbol Horních Uher),[11] Srov. Voit 2017, s. 16. tak některé jazykové důkazy popsané níže.

A právě cizí tradicí snad mohou být vysvětlena některá v rámci všech překladů jedinečná znění plzeňského žaltáře, pro něž nenacházíme varianty v žádném z dalších latinských znění žalmů (např. zhyňte m. zhynete za lat. peribitis Ps 9,37). Řada úprav byla ale zřejmě vedena současným trendem, jako např. odstraňování germanismů, kterými byl čtvrtý překlad proložen, a návrat k předchozímu překladu (např. nahrazení koštujž českým výrazem zkus v Ps 25,2, nebo příklon ke třetiredakčnímu překladu od narozenie m. překladu prvotisků od života za lat. a vulva v Ps 57,4, třebaže zde jde o již posunutý smysl[12] Srov. znění Mammotrectu id est ab origine.). Nejvíce se pak Bakalářovy úpravy dotýkají překladu termínů: např. impius překládaný v ŽaltTisk jako nevěrný[13] Ze staročeského období je tento ekvivalent hojně doložen v dílech Václava Korandy mladšího, administrátora utrakvistické církve, srov. Staročeský slovník s. v. nevěrný. Bakalář nahrazuje zněním předchozích překladů nemilostivý, ovšem ne zcela důsledně, v některých žalmech ponechává variantu nevěrný; termín ecclesia Bakalář překládá po vzoru Bible kutnohorské (resp. starších překladů) jednotně jako sbor, čímž se odklání od varianty pražských prvotisků cierkev).

Jinou příčinou Bakalářova odlišného znění může být rozdílná latinská předloha: čtvrtý překlad byl pořízen na základě znění Psalterium Gallicanum, ovšem s přihlédnutím ke znění Psalterium iuxta Hebraeos, jak píše sám překladatel v předmluvě ke 4. převodu žalmů: Nahlédal jsem někde, kde jest ovšem bylo zastieněno, v žaltář vykládaný od svatého Jeronýma z řeči židovské. Bakalář většinu těchto odchylek přijímá, na několika místech ale nacházíme variantu podle znění Psalterium Romanum (např. okršlku země za lat. terrae m. terrarum Vulg).

Zvláštní charakter mají také titulky, které uvozují jednotlivé žalmy – ani jejich znění se zcela neshoduje s Prvním tištěným žaltářem (ale ani s Biblí kutnohorskou), což lze vysvětlit tím, že nejsou součástí biblického textu a že pokud jsou vůbec obsaženy, jejich podoba se běžně různí.

3. Popis jazyka

3.1 Pravopis

Text je vytištěn diakritickým pravopisem s prvky pravopisu spřežkového, přičemž vokalická kvantita není značena. Hlásky zpravidla bývají značeny standardními grafémy, často však dochází k záměně s/š a z/ž, ke které přistupujeme různými způsoby. Emendujeme jednak záměnu v pozici, ve které není foneticky náležitá, zejména před samohláskou či jedinečnou hláskou (sed m. zed, slobiti m. zlobiti, slostný m. zlostný) nebo na konci slova (např. jenž súdíž m. súdíš Ps 93,2), jednak ve tvaru, který se díky ní stává homografním (např. svolil m. zvolil Ps 24,12). Podoby, kde záměna význam nemění a je foneticky obhajitelná, ovšem necháváme (viz oddíl 3.2).

Užívány jsou běžné zkratky, výjimku představuje 135. žalm, ve kterém se v jednotlivých verších opakuje fráze neb na věky milosrdenstvie jeho, která je zkracována různými způsoby.

3.2 Hláskosloví

Na hláskoslovné rovině pozorujeme některé odchylky od předpokládaného stavu jazyka konce 15. století, dosud však nenacházíme žádný doklad na provedení změny uo > ů. Ztráta jotace se objevuje, až na drobné výjimky, které však v transkripci nezohledňujeme, v krátkých slabikách, ojediněle také po retnicích (např. človečenstvie, osamelý, úpenie). V některých případech se naopak objevuje jotace nadbytečná, např. ve vok. sg. m. (Jeruzalémě) či důsledně ve slově svěděctví.[14] Nejstarší doklad této změny nacházíme v Žilinské knize, srov. Historický slovník slovenského jazyka s. v. svěděctvie. Záznam dále odráží některé jevy mluveného jazyka, např. zjednodušování souhláskových skupin zdn > zn (uprázdněte se), zs > s (vítěstvie), žs > s (boská), dc > c (cerky), neutralizaci znělosti na konci slova (velice často ve tvarech imperativu: obživiš m. obživiž, položiš m. položiž, učiniš m. učiniž, osvětiš m. osvětiž, navrátiš m. navrátiž), spodoba znělosti (zbor m. sbor, zvazky m. svazky, zhledávati m. shledávati, spraveni, viste, těšké, spět, prospěvujte, zkaziš, spustlých, nesklamal, polechčenie, s nebe, z knich, přez den, nesklamáť, úskost, mrskost, zanetbal si, skusiliť sú, spievajte, pohátky), asimilace výslovnosti (větčie). Objevuje se také kolísání (piesen i pieseň, žiežnila i žieznila), může jít však pouze o nedůslednost grafického značení měkkosti. Důkazem Bakalářova slovenského původu by mohla být podoba slovesného tvaru přichlopíť, který je doložen ve slovenských textech ze 17. a 18. století.[15] Srov. Historický slovník slovenského jazyka s. v. prichlopiť. Jako možný slovakismus by pak bylo snad možné vnímat také podobu mhla, která je ovšem poměrně běžně doložena také ve staročeských pramenech z konce 15. století.

3.3 Morfologie

Na tvaroslovné rovině respektujeme nestandardní podoby imperativu: změkčené (vrž, spomož, odvržme) i s vynechaným -j- v koncovce vedoucí ke zdloužení zbylé samohlásky (nezahániež, neopúštiež, nechtiež, neukrýváž).[16] Srov. Gebauer 1958, s. 333.

Na tvaroslovné rovině respektujeme novotvary ve skloňování substantiv, adjektiv i zájmen, např. i-kmenové koncovky -em a -ech v dat. a lok. pl. u ja-kmenových feminin (např. v tajnicech Ps 104,30; k studnicem Ps 41,2), dále koncovky -iech lok. pl. u i-kmenových substantiv (v sieniech Ps 115,10). Ponecháváme také tvar nom. pl. ostrové (Ps 71,10 a 96,1). Pokud jde o časování, u tvaru 3. os. sg. jest pomocného slovesa býti dochází ke stahování na je (např. přikryl je Ps 43,20). Zvratné zájmeno svój je vlivem třetího překladu důsledně užito i v případě, kdy podmět, ke kterému se zájmeno vztahuje, je v 1. nebo 2. osobě (sr. usty svými mluvil sem Ps 65,17).

3.4 Syntax

Oproti Žaltáři prvnímu tištěnému má Žaltář Bakalářův nezřídka zpřeházený slovosled (např. Ps 37,17: sú mluvili ŽaltBak × mluvili sú ŽaltTisk; vydali sú hlas oblakové × hlas vydali sú oblakové ŽaltTisk, srov. vocem dederunt nubes lat.). Nacházíme také překlad pomocí vedlejší věty (např. všickni nemúdří srdcem ŽaltTisk > všickni, jenž sú nemúdrého srdce ŽaltBak Ps 75,6, srov. insipientes corde lat.).

3.5 Lexikum

Hapax legomen je ve čtvrtém překladu žalmů poměrně málo, např. sčekávající (Ps 102,8). Některá ojedinělá slova v ŽaltBak jsou pravděpodobně důsledkem Bakalářova původu (viz odd. 3.2).

4. Ediční zásady

Tisk je poměrně chybový, chybí jednotlivá slova (např. chybějící ekvivalent za lat. humili v Ps 9,39) i delší úseky, zejména narážíme na případy tzv. homoioteleuton (např. Ps 76,19). Oproti předloze vynechaná či narušená slova doplňujeme či rekonstruujeme podle Bible kutnohorské, vyžaduje-li to kontext. V případě kantik chybějící text doplňujeme podle Bible boskovické.[17] Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci, sign. M III 3, ff. 261v–264r. Digitální kopie rukopisu je dostupná online na stránkách Vědecké knihovny v Olomouci (http://kramerius.kr-olomoucky.cz/search/i.jsp?pid=uuid:b763440e-74f4-4349-82e8-32c847fed41d) a na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-VKO___M_III_3_____1MMUSY7-cs). V poznámce pak připojujeme základní znění Knihy žalmů podle klementinské Vulgáty.[18] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 1. 11. 2022. Týká se to i názvů hebrejských písmen v 118. žalmu a prvních veršů zvaných v latině tituli, které chybějí např. u 139.–142., 145.–146., 148.–150. žalmu. Pokud chybí celá věta nebo celý verš, znění nedoplňujeme a vynechávku naznačujeme trojtečkou (…). Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských žaltářích, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[19] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum[20] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 1. 11. 2022. a latinské znění Žaltáře wittenberského z poloviny 14. století.[21] Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6. Ve zvláštních případech odkazujeme na znění latinského biblického komentáře Glossa ordinaria (citováno podle Glossae Scripturae Sacrae electronicae, Morard 2022), výkladu Postilla litteralis Mikuláše z Lyry (citováno podle Biblia mit Postilla litteralis…, Nürnberg: Anthon Koberger, 1493) a latinského biblického slovníku Mammotrectus (citováno podle Johannes Marchesinus, Mammotrectus super Bibliam, Mainz: Peter Schöffer, 1470). Čísla žalmů a veršů jsou uváděna podle klementinské Vulgáty.

Literatura

Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, ed. Robert Weber et al., Stuttgart 1983.

Biblia mit Postilla litteralis…, Nürnberg: Anthon Koberger, 1493. Exemplář dostupný online: https://www.digitale-sammlungen.de/en/view/bsb00025833?page=1.

Biblia Sacra cum glossa […], Tomus tertius, Duaci, ex Officina tipographica Baltazaris Belleri, 1617. Exemplář dostupný online: http://hdl.handle.net/10481/21340.

Boldan, Kamil: Záhada Kroniky trojánské. Počátek českého knihtisku, Praha 2010.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 1. 11. 2022).

Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého III/2: Časování, Praha 1958.

Historický slovník jazyka slovenského, Bratislava 1991–2009.

Marchesinus, Johannes: Mammotrectus super Bibliam, Mainz: Peter Schöffer, 1470. Exemplář dostupný online: https://www.digitale-sammlungen.de/en/details/bsb00025833.

Morard, Martin (ed.): Biblia cum Glossa ordinaria, in: Glossae Scripturae Sacrae electronicae, IRHT-CNRS, 2022. Dostupné na WWW: https://gloss-e.irht.cnrs.fr/php/livres-liste.php?id=glo (citován stav z 1. 11. 2022).

Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html (citován stav z 1. 11. 2022).

Staročeské biblické předmluvy, Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha 2019.

Staročeský slovník, Praha 1968–2008.

Vintr, Josef: Prvotisky staročeského žaltáře, in: Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český, Světlana Čmejrková – Jana Hoffmannová – Jana Klímová (eds.), Praha 2018.

Voit, Petr: Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí II. Tiskaři pro víru i tiskaři pro obrození národa 1498–1547, Praha 2017.

Edice používá data a nástroje, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).