zpuštěnie vypalujícím. Ps119,5 Běda mně, že přiebytek muoj prodlil se jest! Bydlil sem s přebyvateli Cedar, Ps119,6 dlúho jest pohostinu byla duše má. Ps119,7 S těmi, jenž pokoje nenáviděli, byl sem pokojným, když sem mluvieval k nim, protivili sú se mi darmo.
V žalmu CXX. napomíná prorok, abychom útočiště měli k bohu, pro své pomoci znajíce, že zpustíme li se, jeho všecka útočiště k jiným, jak koli k vysokým, zmařilá budú
Ps120,1 Pozdvihl sem očí mých k horám, odkud by přišla pomoc mi. Ps120,2 Spomoc má od hospodina, kterýž stvořil nebe i zemi. Ps120,3 Nedávajž v pohnutie nohy tvé aniž se zdřiemaj ten, ktož ostřiehá [tě]text doplněný editorem[948]tě] te lat.. Ps120,4 […]text doplněný editorem[949]…] Ecce non dormitabit neque dormiet qui custodit lat. (homoiot.) Izrahele. Ps120,5 Hospodin ostřiehá tě, hospodin obrana tvá viece než ruka pravá tvá. Ps120,6 Přez den slunce nebudeť páliti tebe ani měsiec přes noc. Ps120,7 Hospodin ostřiehá tě ode všeho zlého, ostřiehaj duše tvé hospodin. Ps120,8 Hospodin ostřiehaj vjitie tvého i východu tvého, od toho nynie až na věky.
Žalm CXXI. jest, abychom žádali nebeské vlasti
Ps121,1 Rozveselil sem se z těch věcí, kteréž sú pověděny mi: „Do domu páně puojdeme.“ Ps121,2 Stojície byly sú nohy naše na sieních tvých, Jeruzalémě. Ps121,3 Jeruzalém, jenž se vzdělává jakžto město, kteréhož účastnost jeho jest v něm samém. Ps121,4 Nebo tam vstupovala sú pokolenie, pokoleňé páně, svěděctvie Izrahelovo, aby chválili jméno páně. Ps121,5 Nebo tam seděli sú na stolicech na súdu, na stolicech nad domem Davidovým. Ps121,6 Proste za ty věci, kteréž ku pokoji jsú Jeruzaléma, a rozmnoženie buď milujícím tě. Ps121,7 Budiž pokoj v síle tvé a hojnost po věžech tvých. Ps121,8 Pro bratřie mé a pro bližnie mé mluvieval sem pokoj o tobě. Ps121,9 Pro duom pána boha našeho hledalť sem dobrých věcí tobě.
V žalmu XCCII. žádá smilovánie božieho prorok a vysvobozenie z potupy, kteráž pocházie na lidi pro prohřešenie
Ps122,1 K toběť sem pozdvihl očí mých, kterýž přebýváš na nebesiech. Ps122,2 Aj, jakžto oči služebníkuov v rukú pánuov svých, jakžto oči dievky v rukú panie své, tak oči naše ku pánu bohu našemu, dokavadž by se nesmiloval nad námi. Ps122,3 Smiluj se nad námi, pane, smiluj se nad námi, nebo sme velmi naplněni potupením, Ps122,4 neb velmi jest naplněna duše naše hanbú bohatým a potupú pyšným.
