páně nad vámi, dobrořečili sme vám ve jménu páně.“
V žalmu C. devětmězcítmém jest modlitba kajícieho, kterýž prosí, aby ho pán buoh vysvobodil od hřiechuov
Ps129,1 Z hlubokosti volal sem k tobě, hospodine, Ps129,2 hospodine, uslyš hlas muoj. Buďtež uši tvé nakloněné k hlasu modlitby mé. Ps129,3 Jestliže hřiechóv šetřiti budeš, hospodine, hospodine, kto snésti bude moci? Ps129,4 Nebo u tebe jest slitovánie a pro zákon tvój snesl sem tě, hospodine. Snášenie jest měla duše má v slovu jeho, Ps129,5 doufala jest duše má v hospodina. Ps129,6 Od stráže jitřnie až do noci doufajž, Izraheli, v hospodina, Ps129,7 neb u pána jest milosrdenstvie a hojné u něho vykúpenie. Ps129,8 A onť vykúpí Izrahele ze všech nepravostí jeho.
V žalmu CXXX. naučenie se dává muži spravedlivému, kterú pokoru má zachovati, aby se líbil bohu
Ps130,1 Hospodine, nenieť povýšeno srdce mé aniž vyzdviženy jsú oči mé aniž sem se procházel u velikých ani v divných věcech nad se. Ps130,2 Jestliže sem nepokorně smýšlel, ale povyšoval sem duše mé. Budiž mi jako ostavenému od mateře své, tak odplata proti duši mé. Ps130,3 Naději měj, Izraheli, v hospodina, od toho času až na věky.
Žalm CXXXI. jest, abychom sami se i jiné vzdělávali chrám boží
Ps131,1 Rozpomeň se, pane, na Davida i na všelikú tichost jeho, Ps131,2 jakož se jest zapřisáhal hospodinu, slibem se zavázal bohu Jákobovu: Ps131,3 „Žeť nevejdu do stanu domu svého, nevstúpímť na ložce ustlánie mého, Ps131,4 nedámť usnúti očima svýma a viečkám
