člověčiem. I mluví napřed z strany člověčenstvie Kristova a die
Ps20,1 Ps20,2 Hospodine, v síle tvé radovati se bude král a nad spasením tvým rozveselí se náramně. Ps20,3 Žádost srdce jeho dal si jemu a na vuoli rtuov jeho nezklamal si ho. Ps20,4 Neb si předšel ho v požehnáních v sladkosti, postavil si na hlavu jeho korunu z kamene drahého. Ps20,5 Života žádal od tebe a dal si jemu dlúhosti dnuov na věčnost a na věky věkuov. Ps20,6 Velikáť jest sláva jeho v spasení tvém, slávu a velikú poctivost složíš na něho. Ps20,7 Nebo vydáš ho ku požehnání na věky věkóv, potěšíš ho radostí s obličejem tvým. Ps20,8 Neboť král doufáňé má v hospodinu a v milosrdenství Najvyššieho se nepohne. Ps20,9 Ať jest nalezena ruka tvá ote všech nepřátel tvých, pravice tvá ať nalezne všeckny, jenž tě v nenávisti měli. Ps20,10 Položíš je jako pec ohnivú času zuořivosti své, hospodin v hněvu svém zarmútí je a zžéře je oheň. Ps20,11 Plod jich z země vyhladíš a plémě jich od synóv lidských, Ps20,12 nebť naklonili sú proti tobě zlých věcí, smýšleli sú rady, jichž sú nemohli ustanoviti. Ps20,13 Neb dáš je v hřbet, mezi těmi, kterés opustil, připravíš tvář jich. Ps20,14 Vyvyšiž se, hospodine, v síle své, zpievati a chváliti budeme moci tvé.
Žalm XXI. jest o umučení a vskřiešení Kristovu. Kristus člověk z přiblíženie svého umučenie pohnut jsa i die k bohu otci
Ps21,1 Ps21,2 Bože, bože mój, vzhlédniž na mě, proč si mě opustil? Daleko od vysvobozenie mého slova hřiechóv mých. Ps21,3 Bože mój, volati budu přes den, a neuslyšíš, a v noci, a ne k nemúdrosti sobě. Ps21,4 Ty pak v svatyni přebýváš, chválo izrahelská. Ps21,5 V těť sú doufali otcové naši, doufali sú a vysvobodils je. Ps21,6 K tobě sú volali i vysvobozeni učiněni sú, v těť sú doufali a nejsú pohaněni. Ps21,7 Já pak červ sem, a ne člověk, pohaněnie lidí a opovrženie obce. Ps21,8 Všickni vidúce [mě]text doplněný editorem[113]mě] me lat., posmievali se mi, mluvili sú usty a pohybovali sú hlavú: Ps21,9 „Doufalť je v boha, nechť ho vyprostí, ať svobodna učiní ho, neboť žádá jeho.“ Ps21,10 Neb ty si, jenž mě vytrhl z života, naděje má od prsí matky mé, Ps21,11 na těť sem polehl od života. Z života matky mé bóh muoj ty si, Ps21,12 neodcházejž ode mne, neboť zamúcenie přeblízké jest a nenieť, kto by spomohl. Ps21,13 Ostúpili sú mě telci mnozí, býkové tuční oblehli sú mě. Ps21,14 Otevřeli sú na mě usta svá
