vystupovala ze mne duše má, a ty jsi seznal stezky mé. Na cestě této, kterúž sem se bral, skryli sú pyšní osidlo mi. Ps141,5 Vzhlédal sem ku pravici a pohleděl sem a nebyloť, kto by poznal mě. Pohynulo jest utiekánie ode mne a nenie, kto by hledal duše mé. Ps141,6 Volal sem k tobě, hospodine, řekl sem: „Ty si naděje má, diel muoj v zemi živých.“ Ps141,7 Vzhlédniž k modlitbě mé, nebť sem snížen náramně. Vysvoboď mě od těch, jenž potískají mě, neb sú se zmocnili nad mě. Ps141,8 Vyveď z vazby duši mú, ať by chválila jméno tvé, měť očekávají spravedliví, dokavad neodplatíš mi.
V žalmu CXLII. napomíná prorok ku pokání řka
Ps142,1 Hospodine, uslyš modlitbu mú, ušima pozoruj prosby mé v pravdě své, uslyš mě v své spravedlnosti. Ps142,2 A nevcházej na soud s služebníkem svým, nebť nebude učiněn spravedliv před obličejem tvým žádný živý. Ps142,3 Nebo stíhal jest nepřietel duše mé, snížil jest na zemi život mój, postavil mě v temných miestech jakžto mrtvé světa. Ps142,4 A súžen jest ve mně duch muoj, ve mněť se jest zarmútilo srdce mé. Ps142,5 Rozpomínal sem se na dni staré, přemyšloval sem ve všech skutciech tvých a v dielech rukú tvých myšlenie sem mieval. Ps142,6 Ztáhl sem ruce mé k tobě, duše má jakžto země bez vody. Ps142,7 Rychle uslyš mě, hospodine, neb zhynul jest duch muoj. Neodvracujž tváři tvé ode mne a podobenť budu sstupujícím do jezera. Ps142,8 Učiň, abych zaslech v jitru milosrdenstvie tvé, neboť sem v tě doufal. Známu učiň mi cestu, po kteréž bych chodil, neb sem k tobě pozdvihl duše mé. Ps142,9 Vysvoboď
