obránce muoj ty si, bože muoj, neprodlévajž.
V žalmu XL. mluví prorok o umučení Kristovu i jeho vzkřiešení
Ps40,1 Ps40,2 Blahoslavený, kterýž porozumievá o nuzném a o chudém, v den zlý vysvobodíť jeho hospodin. Ps40,3 Hospodin zachovajž ho a obživiž ho a blahoslaveného učiň ho na zemi a nevydávaj ho k vuoli nepřátel jeho. Ps40,4 Hospodin učiň pomoc jemu na loži bolesti jeho, všeckos ustlánie jeho převracel v nemoci jeho. Ps40,5 Jáť sem řekl: „Hospodine, smiluj se nade mnú, uzdrav duši mú, neb sem shřešil tobě.“ Ps40,6 Nepřátelé moji mluvili sú zlé věci mi: „Někdyť umře a zahyne jméno jeho!“ Ps40,7 A jestliže jest vcházel, aby shlédl, marné věci mluvil, srdce jeho hromaždilo nepravost sobě. Vycházel jest ven a mluvil jest Ps40,8 totéž. Proti mně reptávali sú všickni nepřátelé moji, proti mně mysleli sú zlé věci mi. Ps40,9 Slovo nepravé postavili sú proti mně: „Zdaliž kto spí, nepřidá, aby povstal?“ Ps40,10 A jistě člověk pokoje mého, v něhož sem doufal, kterýž jeda chleby mé, zveličil na mě potlačenie. Ps40,11 Ty pak, hospodine, smiluj se nade mnú a probuď mě, a odplatím jim. Ps40,12 V tom sem poznal, žes mě oblíbil, neb nebude se radovati nepřietel muoj nade mnú. Ps40,13 Mě pak pro nevinnost přijal si a upevnil si mě před obličejem svým na věky. Ps40,14 Požehnaný pán buoh izrahelský od věku až na věky. Buď to, buď to.
Žalm XLI., v němžto napomíná se křesťan, aby ho zámutkové světa neodtrhli od žádosti věčného života. Hlas křesťana žádajícieho boha
Ps41,1 Ps41,2 Jakožto žádá jelen k studnicem vod, tak žádá duše má k tobě, bože. Ps41,3 Žieznila duše má k bohu, studnici živé, když přijdu a okáži se před tváří boží? Ps41,4 Byly sú mi slzy mé chlebové dnem i nocí, když mi řečeno bývá na každý deň: „Kde jest buoh tvuoj?“ Ps41,5 Na to sem se rozpomínal i vylél sem v sobě duši mú, nebo přijdu do miesta stanu předivného, až k domu božiemu, v hlasu plesánie a chvály, zvuk hodujícieho. Ps41,6 Proč si smúcena, duše má, a proč mě rmútíš? Naději měj v hospodina, nebť ještě budu chváliti jeho, spasenie obličeje mého Ps41,7 i buoh muoj. Ke mně samému zamúcena jest duše má, protož pamatovati budu na tě v zemi jordánské i Hermon, hoře maličké. Ps41,8 Propast na propast povolává v hlasu próduchóv tvých.
