nevěrného, kto pak miluje nepravost, nenávidí duše své. Ps10,7 Budeť dštíti na hřiešníky osidla, oheň a síra a vicher bouří, částka kalicha jich. Ps10,8 Nebo spravedlivý hospodin a spravedlnosti zamiloval, upřiemnost spatřil jest obličej jeho.
V žalmu jedenáctém, v němžto žádá prorok od zlého světa tohoto býti vysvobozen
Ps11,1 Ps11,2 Vysvoboď mě, hospodine, neboť jest pohynul svatý, nebo umenšeny sú pravdy od synóv lidských. Ps11,3 Daremné věci mluvili sú jeden každý k bližniemu svému, usta lstivá, v srdci a srdcem mluvili sú. Ps11,4 Rozptýlej hospodin všecka usta lstivá i jazyk chlubný. Ps11,5 Kteříž sú řekli: „Jazyk náš zvelebíme, usta naše od nás sú. Kto pánem naším jest?“ Ps11,6 „Pro biedu nuzných a lkánie chudých nynie povstanu,“ die pán. „Položímť v spasiteli tvém, s doufáním puosobiti budu skrze něho.“ Ps11,7 Řeči páně, řeči čisté, střiebro ohněm zkušené, vypálené od země, čištěné sedmkrát. Ps11,8 Ty, hospodine, zachováš nás a ostřiehati budeš nás od pokolenie tohoto na věky. Ps11,9 Okolo nevěrní túlají se, podlé výsosti své rozmnožil si syny lidské.
Žalm dvanáctý jest o žádosti otcuov svatých, kterúž sú měli ku příští pána Krista. Prorok v osobě spravedlivého die
Ps12,1 Dokavadž, hospodine, zapomínáš se nade mnú konečně, dokavad odvrátíš tvář svú ode mne? Ps12,2 Kterak dlúho skládati budu rady v duši mé, bolest v srdci svém každý deň? Ps12,3 Dokavadž výšiti se bude nepřietel muoj nad mě? Ps12,4 Vzhlédniž a uslyš mě, pane bože muoj. Osvěť oči mé, ať bych někdy neusnul v smrti, Ps12,5 aby někdy nepověděl nepřietel mój: „Svítězil sem proti němu.“ Kteříž mě rmútie, těšiti se budú, jestli budu pohnut, Ps12,6 já pak v milosrdenství tvém naději sem měl. Těšiti se bude srdce mé v spasiteli tvém, zpievati budu hospodinu, kterýž mě dobrými věcmi obdařil, a prozpievati budu jménu pána najvyššieho.
V žalmu třináctém přimlúvá Židóm prorok, kteříž Kristu pánu, jenž svět navštievil, věřiti nechtěli, řka
Ps13,1 Řekl blázen v srdci svém: „Nenieť boha.“ Porušeni sú a ohyzdní učiněni sú v snažnostech svých, nenieť,
