sobě lidi tělesné a hovadné mieti bude, chtiece ho zklamati a ku podobnému sobě životu přitáhnúti, protož prorok v osobě dobrého k tělesným mluví: Co mě pokúšiete, co mě potrhnúti mieníte, proč duši mú zatratiti chcete?
Ps61,1 Ps61,2 Však bohu poddána bude duše má, nebo od něho spasenie mé. Ps61,3 Nebť i on jest buoh muoj a spasitel muoj, ten, jenž mě přivinul, nebuduť se hýbati viece. Ps61,4 Až dokavad se obořujete na člověka, zabitím hrozéce všickni vy jakžto stěně nakloněné a u plotu zvráceného? Ps61,5 Avšak mzdu mú mysleli sú odehnati, běhal sem v žiežni, usty svými dobrořečili, a srdcem svým sú zlořečili. Ps61,6 Avšak bohu poddána buď, duše má, nebo od něho trpělivost má. Ps61,7 Nebo on buoh muoj a spasitel muoj, spomocník muoj, neodstúpímť od něho. Ps61,8 V bohu spasenie mé i sláva má, buoh spomoci mé a naděje má v bohu jest. Ps61,9 Doufajtež v něho, všeliké sebránie lidu, vylejte před ním srdce svá, buoh spomocník náš na věky. Ps61,10 Avšak marní sú synové lidští, lživí synové lidští u vahách, aby sami oklamáni súc od marnosti, týmž klamali i jiné. Ps61,11 Nechtějte naděje klásti v nepravosti a lúpežuov nechtějte žádati, zbožie bude liť přibývati, nechtějte srdce přikládati. Ps61,12 Jednú jest mluvil bóh, toto dvé slyšal sem, že moc božie jest Ps61,13 a tobě, pane, milosrdenstvie, neb ty odplacuješ jednomu každému podlé skutkóv jeho.
