pohané, z země jeho. Ps9,38 Žádost chudých uslyšal jest hospodin, přípravu srdce jich slyšalo ucho tvé, Ps9,39 učiň soud osiřalému, ať by viece nepřičíněl veličiti se člověk na zemi.
V žalmu desátém učí prorok odpierati kacéřóm, kteříž usilují věrné v nevěru svú převrátiti
Ps10,1 Ps10,2 V hospodina doufánie mám, kterakž mluvíte duši mé: „Přestěhuj se na horu jakožto vrabec?“ Ps10,3 Nebo aj, hřiešníci natáhli sú lučiště, [připravili sú střely své v túlu]text doplněný editorem[53]připravili sú střely své v túlu] paraverunt sagittas suas in pharetra lat., ať by střieleli v skrytě upřiemé srdcem, Ps10,4 nebo kteréhos učinil dokonalého, zkazili sú, spravedlivý pak co je učinil? Ps10,5 Hospodin v chrámu svatém svém, hospodin v nebi stolice jeho. Oči jeho na chudého vzhlédají, viečči jeho vytazujíť se synóv lidských. Ps10,6 Hospodin vytazuje se spravedlivého i nevěrného, kto pak miluje nepravost, nenávidí duše své. Ps10,7 Budeť dštíti na hřiešníky osidla, oheň a síra a vicher bouří, částka kalicha jich. Ps10,8 Nebo spravedlivý hospodin a spravedlnosti zamiloval, upřiemnost spatřil jest obličej jeho.
V žalmu jedenáctém, v němžto žádá prorok od zlého světa tohoto býti vysvobozen
Ps11,1 Ps11,2 Vysvoboď mě, hospodine, neboť jest pohynul svatý, nebo umenšeny sú pravdy od synóv lidských. Ps11,3 Daremné věci mluvili sú jeden každý k bližniemu svému, usta lstivá, v srdci a srdcem mluvili sú. Ps11,4 Rozptýlej hospodin všecka usta lstivá i jazyk chlubný. Ps11,5 Kteříž sú řekli: „Jazyk náš zvelebíme, usta naše od nás sú. Kto pánem naším jest?“ Ps11,6 „Pro biedu nuzných a lkánie chudých nynie povstanu,“ die pán. „Položímť v spasiteli tvém, s doufáním puosobiti budu skrze něho.“ Ps11,7 Řeči páně, řeči čisté, střiebro ohněm zkušené, vypálené od země, čištěné sedmkrát. Ps11,8 Ty, hospodine, zachováš nás a ostřiehati budeš nás od pokolenie tohoto na věky. Ps11,9 Okolo nevěrní túlají se, podlé výsosti své rozmnožil si syny lidské.
Žalm dvanáctý jest o žádosti otcuov svatých, kterúž sú měli ku příští pána Krista. Prorok v osobě spravedlivého die
Ps12,1 Dokavadž, hospodine, zapomínáš se nade mnú konečně, dokavad odvrátíš tvář svú ode mne? Ps12,2 Kterak dlúho skládati budu rady v
