Žalm XCIII. napomíná k trpělivosti. Prorok v uosobě cierkve die
Ps93,1 Buoh pomsty mnohé pán, buoh pomsty mnohé svobodně učinil. Ps93,2 Vyvyšiž se, jenž súdíš zemi, dajž odplatu pyšným. Ps93,3 Až dokavad hřiešníci, hospodine, až dokavad hřiešníci pochlubovati se budú, Ps93,4 vypravovati a mluviti budú nepravost, mluviti budú všickni, kteříž páší nespravedlnost? Ps93,5 Lidu tvého, hospodine, ponížili sú a dědictvie tvé strápili sú. Ps93,6 Vdovu a hostě zhubili sú a sirotky zmordovali sú. Ps93,7 A řekli: „Nebudeť viděti hospodin anižť porozumie buoh Jákobuov.“ Ps93,8 Srozumějtež, nemúdří v lidu, a blázni, někdy posmyslte. Ps93,9 Kterýž štiepil ucho, nebudeť slyšeti, anebo kto stvořil oko, nebudeť patřiti? Ps93,10 Kterýž kárá národy, nebude tresktati, jenž učí člověka umění? Ps93,11 Hospodin zná myšlenie lidská, žeť marná sú. Ps93,12 Blahoslavený člověk, kteréhož by ty vyučil, hospodine, a z zákona svého naučil by ho, Ps93,13 aby polechčenie dal jemu od dnóv zlých, dokudž by nebyla prokopána hřiešníku jáma. Ps93,14 Nebť neodžene hospodin lidu svého a dědictvie svého neopustíť, Ps93,15 až by spravedlnost obrácena byla v súd, a kteříž sú blízko nie, všickni, kteříž přiemého jsú srdce. Ps93,16 Ktož mi povstane proti zlobivým anebo kto se zastaví se mnú proti těm, kteříž páší nepravost? Ps93,17 By byl hospodin nespomohl mi, jednak by byla duše má bydlela v pekle. Ps93,18 Že sem mluvieval: „Pohnula se jest noha má,“ milosrdenstvie tvé, hospodine, spomohlo jest mi. Ps93,19 Podlé mnostvie bolestí mých v srdci mém, potěšenie tvá obveselila
