napomíná prorok, abychom opustiece věci minulé, i věčných hledali a jich se přídrželi. Prorok s podivením nařiekaje na vazbu lidu izrahelského, die
Ps73,1 Pročež si, hospodine, zahnal až do konce, rozhněvala se jest prchlivost tvá na ovce pastvy tvé? Ps73,2 Pamatujž na sbor svuoj, kterým si vládl od počátku. Vysvobodil si huol dědictvie svého, hora Sion, na kteréž přebýval si v nie. Ps73,3 Pozdvihniž rukú svých na mnohú pýchu jich do konce, jakžť jest velmi zlobivě puosobil nepřietel v svatyni! Ps73,4 A pochlubovali se, kteříž sú tě nenáviděli, uprostřed slavnosti tvé. Pokládali sú znamenie svá, znamenie, Ps73,5 a nepoznali sú jakžto při skonání po výsostech. Jakžto v lese dřievie sekyrami Ps73,6 vyrubovali sú brány jeho jednomyslně, v sekyře a náseči rozbořili sú je. Ps73,7 Zapálili sú ohněm svatyni tvú, na zemi poškvrnili sú stanoviště jména tvého. Ps73,8 Pravili sú v srdci svém rodina jich spolu: „Učiníme, ať přestanú všickni dnové sváteční boží od země.“ Ps73,9 Zázrakóv svých sme neviděli, jižť nemá proroka a nás nebude znáti viece. Ps73,10 Až dokavad, bože, posměch bude činiti nepřietel, popúzie protivník jména tvého do konce? Ps73,11 Proč odvracieš ruku svú a pravici svú z prostřed luona svého do konce? Ps73,12 Buoh pak král náš před věky, puosobil jest spasenie uprostřed země. Ps73,13 Ty si stvrdil v moci své moře, zarmútil si hlavy drakuov u vodách. Ps73,14 Ty jsi potřel hlavu draka, dals ho pokrm lidem múřenínským. Ps73,15 Ty jsi protrhl studnice a prúdy,
