A kteříž blízko mne byli sú, zdaleka sú stáli a násilé sú činili, kteříž hledali duše mé. Ps37,13 A kteříž hledali sú zlého mně, rozmlúvali sú marnosti a lsti přes celý den myslili sú. Ps37,14 Já pak jakožto hluchý neposlúchal sem a jakožto němý neotvieraje úst svých. Ps37,15 A učiněn sem jakožto člověk, jenž neslyší a kterýž nemá v ustech svých otmlúvanie. Ps37,16 Neboť sem v tě doufal, hospodine, ty mě uslyš, pane bože muoj. Ps37,17 Neboť sem řekl, ať by se někdy nevzradovali nade mnú nepřietelé moji, neb když pohybují se nohy mé, veliké věci na mě sú mluvili. Ps37,18 Neboť já k bičování hotov sem a bolest má před obličejem mým vždycky. Ps37,19 Nebo nepravost svú já ohlašovati budu a pečovati budu o hřiech svój. Ps37,20 Nepřátelé pak moji živi sú a utvrzeni sú nade mnú a rozmnoženi sú ti, kteříž nenáviděli mě křivě. Ps37,21 Kteříž se odplacují zlým za dobré, haněli sú mě, že sem následoval dobroty. Ps37,22 Neopúštějž mě, pane bože mój, nevzdaluj se ote mne. Ps37,23 Pospěš ku pomoci mé, pane bože spasenie mého.
V žalmu XXXVIII. naučenie dává muži spravedlivému, aby mezi rúhači a nepravými zachoval zdrželivost jazyku, sváróv a křikuov aby nepósobil. I die muž spravedlivý
Ps38,1 Ps38,2 Řekl sem: „Ostřiehati budu cest svých, abych nehřešil v jazyku svém. Uložil sem ustóm svým stráži, když se jest postavil hřiešník proti mně.“ Ps38,3 Oněměl sem a snížen sem a umlk sem o dobrém a bolest má obnovila se jest. Ps38,4 Zahřelo se jest srdce mé uprostřed mne a v rozjímaní mém rozpálíť se oheň. Ps38,5 Mluvil sem jazykem svým: „Oznam mi, hospodine, konec mój, a počet dnuov mých jaký jest, abych poznal, čeho mi se nedostává.“ Ps38,6 Aj, krátké si uložil dni mé a život mój, jako by nic nebyl před tebú. Avšak všecky věci marnost, všeliký člověk živý. Ps38,7 Však jako obraz pomíjie člověk, toliko nadarmo se rmútí. Poklady činí a nevie, komu je shromaždí. Ps38,8 A již jaké jest očekávanie mé, však hospodin? A podstata má u tebeť jest. Ps38,9 Ode všech nepravostí mých vyprosť mě, v posměch bláznu dal si mě. Ps38,10 Oněměl sem a neotevřel sem úst svých, nebs ty kázal, Ps38,11 odejmiž ode mne rány své. Ps38,12 Od síly ruky tvé jáť sem pohynul v káraních, pro nepravost tresktal jsi člověka. A mdlú si učinil jakožto paúka duši jeho, avšak
