[522]číslo strany tiskušč i šť, v XV šč ubývá, od XVI je šť pravidlem. – Vedle toho drží se staré šč dialekticky: v Čechách je zachováno jen v doudl. v slovích ščestí a ščasnej Kotsm. 12 a v domažl. ščestí, ščastněj, dešč Šemb. 17 a chod. 51, proti tomu neboštík chod. 51, eště t. 54, koštiště t. atd. Mnohem více zachovalo se šč v nářečích východních, kdež někde vedle šť se drží, někde šč samo vládne. V Šemb. 99 sl. je pohádka o slunci a stromech v nářečích moravských a slezských, v ní je adv. zvláště stč. zvláščě a sing. dat. svému štěstí stč. ščěsťú (ze staršího sčěsťú), a v těchto slovích střídá se šč a šť takto: v nářečí podhorském je zvlášče, ščesti 99, jinde vobzvláště, štěsti 100; v nář. horském je zlášče, ščesti 100 (někde sčesti 103, zachováno i staré sč- m. šč-); v nář. dolském zlašče, ščestí 106 a 107, jinde obzlášť, štěstí 108; v nář. hanáckém zlášče, ščesti 109 (sčesti 110); v nář. dolnobečevském zlášče, ščestí 111, jinde obzláštně 111, štěsti 112; v nář. hornobečevském obzláštně a ščestí 113, jinde zvlášče 113 a štěsťu 114; v nář. oderském zlášč a ščesťu 115; v nář. opavsko-ostravickém ščeśću n. ščešču 118; k tomu dodati jest z popisů nářečí těchto doklady: ščekať, ščavlik, ščasné Neor. 8 (han.-bohusl.), ščasné, póščať (pouštěti) atd. Btch. 432 (dbeč.), šćáva, ščekat, ščít, ščrba atd. zlin. 22, ohnišče, ješče, ščípat Šemb. 35 (obecně mor.), ščúr t. 60 (opav.). Tak je také v nářečích slovenských. Slovenština spisovná má šť: lučište (vysl. -šťe), ešte, šťastný atd.; ale v nářečích obecných je vedle šť hojně také šč, na př. v nářečí bělohorském zlášče, svojimu ščesťu Šemb. 124, v trnavském šťasťú svému a ščasču svojému t. 126, v hornotrenčanském svojemu ščasću a šťasťu svojemu t. 133, v dolnotrenčanském ščasťu t. 129 a šťasťu 131, v hornovážském ščesťu svojmu t. 134 a šťěsťú svojmu t. 135, v pohronském štěstu neb šťastu t. 137, v honťanském a novohradském šťasťú t. 138 a 139, v gemerském ščesťú a štěstu t. 140, ve východním ščescu svojemu t. 141 a násl.
2. žč se mění v žť. Příkladem je tu nebožčík (z nebožec), změněné v nebožtík: nebozczyk Hod. 79ᵃ, já nebozczik Tkadl. 25ᵃ atd., a neboztik Veleš., hoře mně nebozztiku Kruml. 341ᵇ, ba nebožtíku HusW. 88ᵇ. Z toho bývá spodobou šč, šť: běda mně neboſſtiku Alxp. 149, běda tobě neboſſtiku t. 101.
3. čč se mění v čť. Ze subst. kočka je adj. stč. koččí,- a z toho kočťí, na př. budeš-li se mýti koczczym ſtrzyebrem in nitro Pror. Jer. 2, 22, mozk psí a mozk koczty LékB. 46ᵇ, kocztye sádlo t.; – k necky je demin. stč. neččicě, a z toho nečticě, vklada na neczticzie in canistro Ol. Ex. 19, 3, w neczticżkach t. 29, 32; – z adv. plačky je adj. stč. plaččivý, a z toho plačtivý, placzczywie kvielíś Krist. 113ᵇ, na tohoto světa placzczywem moři ROlB. 4ᵇ, placztywy hlas Kruml. 417ᵇ, placztywyma očima Modl. 52ᵃ – k Adlička je adj. possess. Adliččin, a z toho Adličtin, Symon Adlycztyn UrbHrad. 12; – k inf. počstiti je part. počščen, z toho poččen,
![[522]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00534.jpg){kind=link}