Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<473474475476477478479480481>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[477]číslo strany tiskuMill. 49ᵇ.; – z země Englické gſem (m. sem) sme přišli Háj. 363ᵃ, gſem y tam t. 15ᵃ, t. 141ᵃ a j. (často u Hájka); – to maso na jiné místo negſu (m. nesú) Mill. 33ᵃ.

Za s-s- bývá psáno s-, vlastně s-s splynulo v s-; v. § 404.

2. O znění s je připomenouti, že se v některých nářečích moravských mezi samohláskami vyslovuje jako ss: do lessa BartD. 27 (záhor.), masso t. 34 (mor.- slov.) a 51 (dol.), prassa t. 63 (val.), kysselý t.

s původní, tvrdé.

Toto s je z doby praslovanské; na př. nesu psl. nesą, les psl. lêsъ.

Mění se: ve spojení s -j v š; v slabikách si, si- v ś-, a táž změna v ś- bývá také v slabikách se, . Krom toho podléhá s jistým změnám, když se spojuje se sykavkou, a jsou porůznu ještě některé změny jiné. O tom v. v §§ následujících.

sj se mění v š.

Změna tato je psl.; v. § 248, kdež jsou vyčteny i případy, kdy se ta změna vyskytuje; – š tudy vzniklé dochováno z doby psl. také do češtiny. Na př. nos-ja, nóša nč. nůše; part. nosjenъ č. nošen; praes. sg. 1. nosją stč. nošu, tesja č. tešu atd., iter. nasjati stč. nášati, nášěti atd.

V nářečích východních je změna tato v part. nošen atp. často, v slc. z pravidla zrušena, vlivem tvarů příbuzných, které mají s- po právu. Na př. nošené, prošené Btch. 439 (dbeč.), ale pokosený, vyprošený BartD. 15 (zlin.), vyprosený, oběsený, zkusený, t. 30 (pomor.), zkušený, brúsený t. 64 (val.), nosený, vyprosený t. 87 (stjick.), slc. nosený. V č. spasen není odchylka, part. toto je od spásti, spasu (I. tř.), nikoli od spasiti.

si, si- se mění v śi, śi-.

To jest: původní tvrdé s měkčí se v ś, když následuje samohláska i, í nebo některá ze souhlásek praejotovaných (dvojhlásek) ě, ie, ia, iá, , budtež samohlásky tyto původu jakéhokoliv. Žádané ś bývá změněno dále v š. Doklady toho jsou některé dialektické. Na př. si-śi, ši: inf. nośić m. nositi, prośić m. prositi BartD. 106 (laš.), nošič t. 107 (laš.), nošim BartD. t. m. nosím; impt. noś, proś, paś, něś m. nośi atd. t. 106 (laš.); kos pl. nom. kośi, sg. lok. ve Staré Vśi t.; gdośi t.; śikorka (ze sik-) t., ośika (ze sik-) Pastrn. 135 (slc., místy), ošika t. (též); – sě-śe, še a sie-śie (zúž. śí), šie-: śekać (sěkati), śeno, śemeno, súśed,

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).