[448]číslo strany tiskunom. ptáci z -ki (-i místo -ê, z -oi̭); impt. sg. rci z rьki (též) atd. Více viz o tom v § 247 č. 2.
V češtině vyvinuly se během času některé odchylky; zejména v ob. pl. nom. masc. velký (vlastně velkí) atp. místo velicí atd., – a v slc. dat. lok. sg. ruke atp. Hatt. slc. 52 místo ruce atd., – oboje analogií podle tvarů příbuzných, kde -k- je právem. – Jiná odchylka je impt. peč; tluč atp., kde je č místo c podle praes. peče- atd.
Dále jsou některé zvláštnosti, když před k je sykavka, tedy ve skupeném sk, ssk, zsk, šsk, žsk, čsk.
sk je dílem původní t. j. z psl. sk, dílem podružné t. j. vzniklé vynecháním samohlásky z psl. -sьk- nebo -sъk-. Původní sk mění se náležitě v šč (a toto dále v šť). Na př. vojska sg. dat. lok. vojščě, když by bylo woyſchzie vstáti AlxB. 8, 5, w tey woyſſtie Ol. Súdc. 21, 8; – dska sg. dat. lok. a du. nom. akk. dščě, na jednéj dſczie Hrad. 93ᵇ, dvě dſcie Koř. Ex. 24, 12, na dſtye Pass. 24 atd.; – Pražsko sg. lok. Pražščě, w prazſczie Rožmb. 17, w tirſczie ŽKlem. 82, 7, na turſtye DalC. 19; – -ský atd., sg. dat. lok. a du. nom. akk. fem. -ščiej atd., dvě nebeſſczye perle Modl. 147ᵇ pl. nom. masc. -ščí, synové yzrahelſſczyy Pror. 19ᵃ, duchové andielſſczı Krist. 32ᵇ (v Krist. je cz před samohláskou = č), zidowſſczy duchovní t. 65ᵇ, dial. nebeščí, Malenovščí Btch. 437 (dbeč.), vojenščí páni Suš. 572, Slavkovščí myslivci t. 81 atd., nč. nebeští, kněžští atd. – V podružném -sk- mění se jen k způsobem náležitým, a nemění se spolu s, na př. piesk-, piesek z pêsъkъ sg. lok. piescě, v onom pyeſcze AlxV 2185, véska. z vьsьka sg. dat. lok. véscě, v jedné weſcye OtcB. 334. – Časem proniká odchylkou stejný způsob také při původním sk: podle ruka-ruce je nč. deska-desce, Polska- v Polsce atd., a podle veliký-velicí je dial. nebescí, zemscí, uherscí, rakúscí atp. BartD. 41 (hrozenk.); ze -scí je v nářečí slc. místy -stí: slovenstí Hatt. Ml. 153.
Jako sk, tak mění se také ssk (ze -sьsk-), zsk (ze -zьsk ), šsk (ze -šьsk-), žsk (ze -žьsk-) a čsk (z -čьsk-), jen že tu přistupuje většinou ještě míšení sykavek. Na př. ruský m. rusьsk- pl. nom. ruští; milobuzský-milobuzští; český m. češьsk- -čeští, vlaský a vlašský-vlaští; božský-božští, kněžský-kněžští, stč. -žščí, rtové knyezſſczij Ol. Mal. 2, 7; řěčský-řěčščí, rzeczſſczij mistři Krist. 64ᵃ, řěčští, Rzieczſſtij jsú kramáři tvoji Ol. Ezech. 17, 13, nč. řečti; – -čsk- mísí se v -ck-, za stč. hřěčský, němečský atp. je nč. řecký, německý atd., v nářečích, kde podle veliký-velicí je nebeský-nebescí, je týmže způsobem -cký – -ccí : tureccí, němeccí BartD. 41 (hrozenk.), a místy v nář. slc. –cti m. -cci: nemectí Hatt. Ml. 153.
Při skupeném šk, žk, ck (vlastním, nikoli z čsk vzniklém), čk – z šьk, žьk atd. – zvláštnosti není, k mění se jako v ruka-rucě atd. Na př. hruška sg. dat. lok. hrušcě, w bruſſczie LMar. 40 (-ščě bylo by tu psáno -ſſchzie); a rovněž tak tovařišcě, k towarzyſſczye Pass. 473, lišcě, w liſſcye
![[448]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00460.jpg){kind=link}