k
364. 1. Souhláska k píše se z pravidla literou k, na př. koliuek t. j. kolivěk HomOp.; mirkev, banki, kamen, korab, klazz t. j. klas MVerb. atd.; – často bývá v textech starých psána litera c v případech, kde podle čtení latinského c je = k (před souhláskami, před samohl. a, o, u a na konci), na př. cteriz HomOp.; canie, comaar, cuchine, cruchta MVerb.; caiucih, decugemi Kunh. (častěji v Kunh.); zacona ŽGloss. (tu 7krát tak); copie AlxH. 8, 19, corona t. 6, 5; rſca AlxB. 8, 14, nepoſſcody t. 2, 40; ſcodu AlxBM. 2, 3, poſſcodyl t. 5, 41, placala t. 8, 19 aj.; sbor sacowzztwa ApŠ. 130, cozztelu t. 34; taco MastDrk. 64 a j.; Smutec VstúpDrk. a j.; doticaty ŽKlem. 104, 15, criſte t. Ambr. 14; placaty AnsOp. 4, coronu t. 5, biſcupowi t., proclal t. 10 aj.; po ſſcolach Krist. 44ᵇ; capuſta Vít. 93ᵃ, curoptwa t. 94ᵃ a j.; – krom toho bývá k psáno někdy spřežkami ch, na př. puſcha t. j. puška MVerb., ſmatchu t. j. s matkú Kunh.; – kk, na př. bukk MVerb., wiekky BrigF. 49; – ck, na př. cluneck MVerb., pracky AlxH.8, 32 (rým: všaký); – kc, kclada MVerb.
Skupení souhlásek kv píše se v textech starších kw, na př. kwas Nom. 68ᵃ, ale často také způsobem latinským qu, na př. quazz t. j. kvas MVerb., quas Kruml. 118ᵃ, na quaſſyech Pror. Isa. 5, 22, quaſu t. j. kvašu MVerb., quaſity Krist. 60ᵃ, quaſte ŽWittb. 67, 4, quaſnice ŽGloss. 74, 9 atd.; – quielbu planetu MamV., quilenye ŽWittb. 29, 12, quiluczy t. 34, 13; – quiet CisMnich. 97ᵃ (2), Rostl. wzquetl qwiet Krist. 8ᵇ, quiſty Mast. 131, quiete t. j. kvietie Kunh. 151ᵃ atd.; – zlquarki ŽGloss.; – ſquořece MVerb.; – przyquaczeno Krist. 48ᵇ a j.
O skupení kž psaném x v. § 439.
Míto k-k bývá psáno k; tu vlastně splývá u výslovnosti k-k v jediné k, o čemž viz § 369.
2. O znění k je připomenouti že se v nářečí lašském poněkud aspiruje; na př. khaždý m. každý BartD. 98.
kj mění se v č.
365. Změna tato je z doby psl., v. § 247 č. 3; tu jsou vyčteny i případy, kde se vyskytuje. Na př. pláč z plakjь, – péče stč. péčě, péča z pekja, – adj. člověč- (člověčí) z -vêkjь, – stč. Lúčěnín z ląk-jan-, – praes. pláču z plakją, – part. pláče stč. pláčě, plača z plakję atd.
sk-j- mění se v šč, a toto dialekticky dále v šť. Na př. plášč nč. plášť z plaskjь Mikl. Et Wtb. 248 (z plaskъ, pol. płaski plochý); – ohnišče nč. ohniště z ogňiskje; – inf. -skati praes. -šču, part. -ščě atd., -šč- ze -skj-, na př. (blyſkota) ſie blyſſczze Kruml. 326ᵃ, trudně pleſczes Hod. 86ᵃ (pleskati), ztleſczy plaudent ŽWittb. 97, 8 (ztleskati), tleſczte
![[446]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00458.jpg){kind=link}