Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<8910111213141516>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[12]číslo strany tiskučlánkované hlásky, slyšené v slovích a větách mluvených, se označují literami (písmeny).

V každém pravopise bylo a je snahou hlavní, aby se toto označování dělo věrně, t. j. aby se psaly hlásky takové, jaké se slyší; a pokud který pravopis této snaze hoví, zove se hláskovým čili fonetickým. V pravopise českém píšeme foneticky na př. ruka, málo atd., poněvadž se tak a ne jinak slyší; a píšeme též foneticky cti m. čsti (nom. češt), česky m. češsky atd., poněvadž při vyslovování těchto slov neslyší se čs- a -šs- (jak bychom podle původu těchto slov mohli očekávati), nýbrž jen c- a -s-. Poněvadž pak těch slov, ve kterých nám ani jinak psáti nelze, než jak slyšíme a píšeme, jako ruka, málo atp., jest valná většina, a poněvadž i jinde často pro psaní fonetické se rozhodujeme, jako ve cti, česky atp., proto je pravopis český převahou fonetický.

Jiná snaha, která v pravopisích platnosti si dobývá, jest, aby se šetřilo původu slova čili etymologie; a pokud zase který pravopis této snaze vyhovuje, potud jest etymologický. V pravopise českém píšeme na př. etymologicky množství, poněvadž slovo to vzniklo z původního mъnogьstvьje a ačkoliv se vyslovuje jenom mnoství; píšeme vysoký a viseti, poněvadž zde y a i je rozdílného původu etymologického a ačkoliv nyní se vyslovuje stejně; atd.

Kromě fonetického a etymologického psaní jest ještě psaní historické, když se píše tak, jak se psávalo a poněvadž se tak psávalo, třeba by výslovnost a původ psaní jiného žádaly. Na př. v češtině píše se po historicku věí, poněvadž se ode dávna tak psává; etymologicky mělo by se psáti věí, foneticky věčí.

Pravopis český je tedy většinou fonetický, ale namnoze také etymologický a dílem též historický. Kromě těchto rozdílných zásad, které se v něm křižují, řídí se písaři čeští v rozdílných dobách ještě rozličnými jinými pravidly a zvyky, pravopis český – máme tu na mysli pravopis těch písařů, kteří psali latinkou nebo z ní vzniklým švabachem – se tedy mění a má svou historii.

V historii té rozeznáváme patero stupňův, kterými se pravopis vyvíjí.

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 18 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).