[10]číslo strany tiskunazývají se také temnými (tenues); jejich zvučné střídnice jsou h, g, d, ď, b, z, ȥ (= dz), ž, ž (= dz), v a nazývají se jasnými (mediae).
Při hláskách temných a jasných bývá rozdíl spolu také v síle proudu; proud (zvučný) při hláskách jasných je mírnější, proud (bezezvuký) při hláskách temných naproti tomu je prudší. Při všech hláskách ostatních je síla proudu indifferentní.
d) Opět jiné, čtvrté roztřídění jest podle trvání, a podle toho rozeznáváme hlásky trvací a hlásky okamžité.
Při hláskách trvacích je nastrojení stálé a nemění se mezi vyslovováním jich, na př. při a, l, z; proto můžeme trvání těchto hlásek i prodlužovati, můžeme vyslovovati i protahovati aaa…, lll…, zzz…, pokud dech stačí.
Naproti tomu při hláskách okamžitých učlánkovaní záleží v tom, že se průlina zahradí a hned zase otevře, a proud se tím na okamžik přeryje, na př. při d (ve slově voda), t (ve slově proto); hlásek těchto prodlužovati nelze.
Hlásky okamžité jsou g, k, d, ď, t, ť, b, p; trvací jsou všecky ostatní.
Hlásky trvací, při kterých je důležitou známkou šum vzbuzený třením proudu v průlině ústní, bývají nazývány třené (frikativy); jsou to z, s, c, ř, ž, š, č, j, v, f, h a dílem též ch. Hlásky okamžité naproti tomu nazýváme raženými (plosivními; implosivy, explosivy). –
e) Páté roztřídění je podle toho, kudy proud vychází; tu rozeznáváme:
1. souhlásky nosové (nasales) m, n, ň, při nichž proud vychází nosem;
2. hlásky ústní (orales), v češtině všecky ostatní kromě m, n, ň; proud při nich vychází ústy. Kromě toho jsou
3. samohlásky nosové neb nosovky, při nichž proud i ústy i nosem vychází, na př. on ve franc. bon a pol. mąka, en ve franc. fin a pol. ręka.
f) Šesté roztřídění je podle složitosti. V souhlásce c je spojeno t + s, na př. bohactví vzniklo z bohatství. Podobně je v č spojeno t + š, např. většina vyslovuje se věčina. Rovněž tak je spojeno d + z v hlásku jednu dz (ȥ), na př. ve slově ledzgde (psaném leckde), a d + ž v dž (ž), na př. ve slově džbán (ps. čbán). Souhlásky c, č, dz, dž jsou tedy složené nebo smíšené, ostatní pak souhlásky české jsou jednoduché.
Druhý člen v souhláskách českých složených je sykavka (sibilans): c = t + s, č = t + š, dz = d + z, dž = d + ž. Proto jmenují se tyto hlásky assibilaty.
V jiných jazycích jsou též složeniny s druhým členem vanutým (spirans) a nazývané odtud aspiraty; na př. bh v skr. nabhas ř. νέφοςι dh v skr. madhu ř. μέϑυ atp.
![[10]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00022.jpg){kind=link}