[16]číslo strany tiskujméno vlastní nebo titulové, ale pravidla v tom není. V XVI–XVIII stol. zmáhá se obyčej, psáti literou velkou každé substantivum, tak na př. v herbáři Thad. Hájka 1562, v Pešinově Moravopise 1663, v Řádu práva hrdelního 1771 atd. Ve Veleslavínově Kalendáři historickém psána tak substantiva skoro všecka, a velmi často i adjektiva, zvláště když významem vážným vynikají, na př. Uherſkého Krále wlaftnj Seſtry Syn 66. V bibli Bratrské jsou nad obyčej novočeský psány literou velkou slova Swatyně, Pohané, Sobota, Nowměſýc; potom kromě Bůh a Hospodin také jiná jména znamenající Boha, na př. Neywyšſſj, Žádaucý. Doležal (Gramm. 1746 str. 1) praví, že litery velké „ponuntur ab initio versuum et nominum propriorum, officiumque, dignitates et emphases denotantium, ut: Aj Beránek Božj Pán GEžjš Kryftus Spaſytel náš geſt neyſwrchowaňegſſj náſſe Dobro“ Podobného smyslu jest pravidlo Šteyrova Žáčka (str. 99), aby začáteční literu velkou měla jenom jména „vlastní nějakého ducha, člověka nebo místa, anebo když se má nějakým slovem něco obzvláštnějšího vyznamenati“ Spisovný usus novočeský, známý z mluvnic školních, vyvinul se pod vlivem jiných pravopisů evropských.
2. Slova z jazyků cizích přejatá v textech starších podrobují se pravopisu českému; na př. ve VelKal, psáno hyſtorycký, Antyochye 58 atd. Spisovný usus novočeský pak jest, psáti slova tato tak, jak se píší v jazycích, ze kterých jsou přejata.
3. Usus starší dělil a spojoval slova na mnoze jinak, než nynější. Ukazují to příklady: pán můg ne wj Br. Gen. 39, 8, ne mohli mu odpowědjti t. Gen. 45, 3 atd., vedle nebude t. žalt. 27, 3, já ſe nevſazugi t. 26, 5; ne daleko VelKal. 20 a j. vedle nedaleko t. 30 a j., ne toliko t. 81 a j. vedle netoliko t. 52 a j.; kemně Br. Gen. 4, 10, nademnau t. žalt. 26, 11, přiněm t. Gen. 2, 18, vſtudnice t. Gen. 24, 11, užidův VelKal. 295, ktomu t., kedni t. 196, bezewſſeho t. 34, wezdrawij t. 40, podwakrát t. 69 a j., vedle na mne Br. žalt. 27, 2; kteřijžby ſe ſhłukli Br. Isa. 13, 15, geſtližeby t. Hab. 2, 3, wogákby ſſeł Pelzel2 93, wogácyby ſſli t., přálbych Nejedlý Gr. 240, bylbych přál t.; chtělbych VelKal. 375, kdoby t. 264, coby t. 179, gimžby t. 122, znichžbychom t. předml.; žeby mohla Pal. 3, 2, 353, kdežtoby bylo t. 359, těžceby se státi mohlo t. 419 a j.; žeby TomP. 3, 431, žeby byl znal t. 435 a j.; kohožbytedy Br. Jer. 32, 19, k mrtwýmližby t. Isa. 8, 19; zohawiliſte Br. Jer. 2, 7; nalézáſe VelKal. 14, k Mlázowicýmſe obrátil t. 68; gedenkaždý t. 155, gednohokaždého t. 41, gednakaždá t. 79 a j.; w gakémžtakémž t. předml., gakaužtakauž t.; gehomiloſt t. 54, gehomiloſti t. 35; welikánoc t. 79 a welika noc t. 112; na Půlnocy t. 212 a od Půl nocy t. 177; tohodne t. 286, geſtliho t. 76, kteréžpotom t. 60, Aprotož t. 95; krwe prolitj t. 320, to též t. 151 a j., po hřjchu t. 266, za tjm t. 54, nic méně t. 76 a j. Hledati důvodův a pravidel v těchto věcech arbitrarních není zde místo.
![[16]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00028.jpg){kind=link}