[8]číslo strany tiskuMá-li jíti ústy i nosem zároveň, nezahrazuje se mu ani vstup do dutiny nosní ani průchod v dutině ústní; to bývá při tak zvaných nosovkách t. j. samohláskách nosových, při jichž vyslovení část proudu jde ústy, ale jiná část jde nosem a budí zde nosový příhlas, jehož při samohláskách čistých není, na př. on ve franc. bon a pol. mąka (mouka), en ve franc. fin a pol. ręka (ruka).
Podoba dutiny nosní nemění se. Ale dutina ústní rozličně se přestrojuje: jednak se více méně zužuje, jednak se i přehrazuje.
Zúžení může se státi na rozmanitých místech; na př. při j jest zúžení mezi středním jazykem a podnebím, při z mezi předním jazykem a předním patrem, při v mezi rtem a protějšími zuby, atd.
Také přehrazení může se státi na rozmanitých místech; na př. při d a při n jest utvořeno přimknutím přední části jazyka k horní dásni, při b a při m sevřením obou rtův atd. Při d a b atp. je přehrazení jen okamžité: mluvidla se náhle semknou a tím proud přeryjí (= semčení, sražení, komplose), a proud hned na to přehradu prorazí a rozemkne (= rozemčení, rozražení, explose); na př. voda, oba, oko atd. Hláska zní jen v okamžicích semčení a rozemčení a nemůže se prodloužiti; kdybychom ji úmyslně prodlužovali, dostali bychom mezi semčením a rozemčením němou pausu: vod-da, ob-ba, ok-ko. Naproti tomu při n a m proud přehrady neprotrhuje, vychází nosem, znění trvá tak dlouho, jak trvá zatarasení, a může se i prodlužovati: nnn…, mmm….
Všecko to vykonávají mluvidla ústní a práci jejich nazýváme článkováním (artikulací). Hlásky mluvené slovou proto také článkované, naproti nečlánkovaným zvukům jiným.
Mluvidla ústní jsou od hrdla až ke rtům: čípek, patro zadní (měkké), střední (tvrdé, n. podnebí) a přední (s horní dásní), zuby, rty, jazyk. Pracují vždy párem, jedna část zdola a druhá shora; na př. při n je přední jazyk přimčen k horní dásni, učlánkování je vykonáno přední částí jazyka zdola a dásní shora. Každá část mluvidel těchto jest důležitá a nevyhnutelná pro vyslovování správné; ale přece nejdůležitější jest jazyk, poněvadž jemu jest vykonávati největší část práce článkovací.
7 Známky, které při vyslovování hlásek – máme tu na mysli hlásky především novočeské jazyka spisovného – pozorujeme, jsou několikeré, a podle toho jest několikeré i jejich třídění.
a) Především rozeznávají se samohlásky (vocales) a souhlásky (consonantes). Při samohláskách je dutina ústní tak nastrojena, že proud v ní nevzbuzuje žádného (nebo skoro žádného) šumu a je tedy čistě zvučný; na př. a, i atd. Naproti tomu při souhláskách je dutina ústní nastrojena tak, že proud, který se jí prodírá, vzbuzuje šum; na př. z, s. –
b) Druhé roztřídění je podle místa, kde v mluvidlech ústních nastro[9]číslo strany tiskujení
![[8]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00020.jpg){kind=link}
![[9]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00021.jpg){kind=link}