ZÁVĚR
V předcházejících poznámkách jsme se pokusili nastínit vývoj nejdůležitějších otázek českého historického hláskosloví od r. 1894, kdy vyšel první díl klasické Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého, až k nejnovějším teoriím, jež vycházejí z tezí moderní historické fonologie a mají často dosud charakter diskusní. Přitom jsme měli řadu příležitostí zmínit se o konkrétních výsledcích, kterých historická fonologie češtiny dosud dosáhla. Viděli jsme, že se především vyrovnávala s vědeckým odkazem Gebauerovým a snažila se – v jeho duchu – ze svého hlediska a často s použitím nového materiálu osvětlit ty otázky, které už byly řešeny Gebauerem a po něm zejména Trávníčkem. Nejednou se podařilo jejich výklady zpřesnit a přihlédnutím k systémové souvislosti jednotlivých jevů dát jejich zjištěním nový smysl a ucelit je.
Je však třeba přiznat, že tím je historická fonologie češtiny teprve na samém začátku své práce. Bude třeba vyplnit takové mezery v našich znalostech českého fonologického vývoje, jako je např. vývoj české kvantity. Bude zde zapotřebí nového, podrobnějšího materiálu, ale také bude nutno vyrovnat se s novými komparatistickými pracemi o vývoji slovanské kvantity a přízvuku, přistupujícími k vývojovému zkoumání prozodických vlastností s novými kritérii (Kuryłowicz, Stang). Naléhavým úkolem zůstává i nadále – přes průkopnické práce Trávníčkovy, Havránkovy a v poslední době též příspěvky Lamprechtovy a Utěšeného – soustavný historický rozbor nářečních fonologických systémů, jejich vzájemné souvislosti a závislosti i posloupnosti jejich vzniku (zde se historická fonologie stýká s historickou dialektologií, aniž s ní ovšem splývá). Při vědeckém zpracování češtiny bude třeba ve větší míře než dosud využívat neliterárních jazykových památek, pokud jsou k dispozici, k rekonstrukci nářečního vývoje a k zjišťování jeho chronologie. Velkou pomoc při této práci bude snad moci poskytnout i materiál česko-německých lexikálních výpůjček, o němž byla řeč v první části tohoto doslovu.
Tedy stručně řečeno: od přehodnocování starších výsledků a materiálu musí česká historická fonologie přistoupit ke sběru a hodnocení materiálu nového a pokusit se odpovědět i na ty otázky, které si starší historické hláskosloví klást ještě nemohlo. Teprve tehdy bude česká historická fonologie pracovat opravdu v duchu velkého odkazu Gebauerova.
