nářečích tím, že rozhodující pro vývoj 'a byla v značné části těchto nářečí kvantita: dlouhé 'á přešlo v a, kdežto krátké 'a zůstalo; máme pak v různých nářečích např. zjaviť, jahňa, ale ďekovať, pekný, često, smili se, přyhřyl atd. (srov. Lamprecht, SaS 117, 1956, 68 n.). Tento vývoj znamená, že na území Čech a Moravy vzniká nářeční dichotomie: proti většině českých nářečí, jež poměr ä – 'a upravují podle následující souhlásky (viz s. 743), stojí v dalším vývoji východní okrajová nářečí (moravskoslov., lašská). Obě skupiny nářečí se však shodují v tom, že odstraňují a, pokud se v nich zachovalo, směrem k ě, e – rozdíl mezi nimi není tedy až v přehlásce, nýbrž již v předcházejícím vývoji, na nějž přehláska ä > ě navazovala. – Obě skupiny nářečí se dále odlišily vývojem měkkostní korelace souhlásek – ve východních nářečích zanechala tato korelace výraznější stopy, zejména v laštině (viz Lamprecht, op. cit., 76 n.).
b) Uvnitř větší, západní části českých nářečí vzniká menší nářeční rozdíl vývojem 'u (14. stol.). Hanácká nářečí přehlásku 'u > i mají jen nesoustavně, což svědčí snad o tom, že varianta 'u v těchto nářečích byla méně palatální než v českých nářečích v užším smyslu. Pozdější diftongizace ý > ej, ú > ou (i se změnou aj > ej) však zasahuje i hanácká nářečí.
c) Rozhodující pro vývojové osamostatnění hanáckých nářečí je vývoj samohláskové soustavy po diftongizaci ý > ej, ú > ou. Monoftongizační tendence, které v českých nářečích v užším smyslu postihly jen diftongy ie, uó, zasáhly v hanáckých nářečích také diftongy ej, ou (dobrej > dobré, dobrou > dobró). Víme z Blahoslava, že tato změna nastala až koncem 16. stol. (z hlediska relativní chronologie je nutně pozdější než změna é > í). Systém dlouhých vokálů nabyl touto monoftongizací podobu
í, é, á, ó, ú
Systém krátkých vokálů se vyvíjel paralelně: y (i) > ê, u > o. Krátký vokál i se změnou u > ó dostal do izolace, chybějící protějšek se však (v centrální hanáčtině) doplnil zkrácením ú; zároveň se zkrátilo také i, takže systém dlouhých vokálů má po těchto změnách celkem 3 členy: é, ó, á. Na okrajích hanácké oblasti probíhal tento vývoj poněkud odlišně.
d) Nářečí v Čechách již nejsou po stránce fonologické tak výrazně diferencována. Z historického hlediska je zde důležitý především odchylný vývoj bilabiálního w v severových. části nářečí, např. kraw, ďěwčě > krau, deuče (tento vývoj proběhl snad už před r. 1300, rozhodně však před vznikem f v této neutralizační pozici), dále různý rozsah změny i > y (i), projevující se pak v různé míře diftongizace ý > ej, a konečně různá relativní chronologie změn ý > ej, ú > ou a ie > í, uó > ú, mající za následek vznik tzv. nadměrných diftongů ej, ou (o obou posledních vývojových momentech viz výše na s. 757).
