278 21 | O fonologické hodnotě y viz doslov, s. 732, 751. |
279 15 | Přirovnání stč. y k něm. ü a franc. u je neoprávněné. |
281 2 | Zbytky y v jihočes. nářečí doudlebském, dále v nář. stříbrském a domažlickém dosvědčuje r. 1896 Dušek, Hláskosloví nář. jihočes. II, s. 58. Přesnější určení novější viz v doslovu, s. 756. |
281 17 zd. | Gebauer zde při výkladu o předpokládané změně ý > aj mísí doklady staré, jež jsou pro posouzení celé otázky nejdůležitější, s doklady novějšími, kde rozhodně už nejde o zvláštní výslovnost, nýbrž o zvratnou analogii vyvolanou změnou aj > ej. Viz doslov, s. 753 n., a stať M. Komárka v LF 5 (80), 1957, 264 n., 6 (81), 1958, 98 n. |
282 22 | Nejstarší doklady s ej viz v doslovu, s. 755 n. |
283 10 zd. | Výklad dokladů z Miliónu není jednoznačný, neboť není jisté, zda e např. vten jisté král je z ej (Mil. má už změnu ý > ej), nebo přímo z ý. |
285 12 | Doklad hlaſſie z Mil. 47ᵃ je možno interpretovat jako hlase, tj. jako jo-km. ak. pl. (byl by to tedy mor. nář. tvar). |
285 11 zd. | Doklady haltieř, trychtieř atd. je nejspíš třeba číst jako haltýř, trychtýř. |
286 11 zd. | Radvanec z Reitwagen není stejněním samohlásek, nýbrž vynecháním j z rajt-, jako ve vánoce atd. na str. 539. (Gb.) Ovšem spíše je z Rad-wagen (viz Machek 412). O subst. vánoce viz v pozn. k 539/19. (M.K.) |
287 8 zd. | Ke sporné otázce psl. slabikotvorných likvid viz doslov, s. 729. |
289 4 | O vývoji slabikotvorných likvid viz doslov, s. 732, 740 n., 759. K doplnění obrazu jejich vývoje dodáváme některé doklady z nejstarších listin: |
r̥, r̥: 1057 Trrnowass CB I, 1088 Wrsovicih CB I, 1192 de Wrscan (Vrčeň), 1222 Wrsouicz CB II; – 1088 Wirbcsaz CB I, 1130 Wirseuicih CB I, 1143 Wirbnei CB I, 1186 Wirbice // Werbichane CB II; 1205 Wrysowicyh CB II, 1226 Wirbochan CB II, 1233 Wriben RB I, 1241 Wirben RB IV, 1268 Wrisouic RB II. – 1057 Ternovas CB I, 1115 Werbicane, Werbichane CB I, 1186 Werbichane CB II; – 1022 Wursowicyh CB II, 1234 Wurchoslaus RB I; 1131 Cerncine (Čerčín), Cernicouicih, Cerninoue, 1178 Cernovic, 1192–3 Scernogat (Černěhať), konec 12. stol. Cernozicih, 12. stol. Zernozecheh, falz. 12. stol. Cerna filius; 1103–07 Crenuc (Črnuc) CB I (nejstarší doklady s e po tupých sykavkách uvádí Bergmann, LF 48, 1921, 235). | |
l̥: 1057 Hlmecs CB I, falz. 12. stol. Naklku CB I; – |