sykavka původu kteréhokoliv, na př. v bej-sebe místo bez-sebe (z původní) a mlajší místo mlazší (z ze ȥ) je z původní a z vzniklé ze ȥ stejně proměněno v j; naproti tomu jsou změny jiné, které jen při sykavce původu toho neb onoho se objevují, na př. ve voziti (z původní) part. vožen a núziti (z ze ȥ) part. núzen jest z původní změněno v ž, ale z vzniklé ze ȥ nikoliv. V jaké míře která změna vládne, vysvítá z výkladů těchto změn.
s, ś.
398. Ze souhlásek těchto jest s původní tvrdé, dochované z praslovanštiny, a ś měkké, vzniklé změkčením z předešlého. Časem setřel se rozdíl tvrdosti a měkkosti, sykavky tyto zněním kdysi rozdílné splynuly a v nynější češtině spisovné jakož i u většině nářečí je za ně jednostejné t. zv. obojetné s. –
Sykavky s, ś píší se z pravidla bez rozdílu měkkosti literami a spřežkami z, na př. zuzed, t. j. súsěd Greg.; zlozti HomOp.; blizkota, ozika, zozna t. j. sosna MVerb.; zpazenie, do zveta ztworene, na zuet pozlano Ostr. t. j. spasenie atd.; zlauni Kunh. 147ᵃ, zie t. 151ᵃ; wlazt AlxH. 1, 1 a j. (všeho 386krát v AlxH.), zkyta prſied zie waz t. j. skyta před sě vás AlxB. 1, 20 a j. (178krát), zedy zam zie zobu radě AlxBM. 7, 27 a j. (230krát), zpalyll AlxŠ. 4, 15 (jen to); czaz ŽKlem. 101, 14, zrdcich t. 27, 3, hlas zwoyg EvOl. 149ᵃ; – zz, na př. klazz, zzochor t. j. klas, sochor MVerb.; nezzty t. j. nésti AlxH. 4, 23, zzebra t. j. sebra t. 1, 22 a j. (7krát), znezzty AlxB. 3, 4 a j. (34krát), zzuiet t. j. svět AlxBM. 1, 26 a j. (35), a z pravidla v ApD., ApŠ., Jid., Pil., svD., LMar.; – ſ, s (toto většinou jen na konci slov), na př. neciſta Greg.; koſa MVerb.; cheſty t. j. cěsty HomOp.; ſuietloſty Kunh. 146ᵇ, ſie t. 151ᵇ, nas t. 147ᵇ, dnes t. 149ᵇ a j.; k ſobye AlxH. 6, 7 a j. (11krát), syna t. 5, 16, geſt AlxB. 1, 13 a j. (70krát), was t. 8, 15 (2krát), ſpoſtele AlxBM. 1,14 a j. (61krát), chzas t. 2, 32 a j. (4krát), ſwu Blyſkotu AlxŠ. 4, 9; ieſt ŽKlem. 4, 2, prſieſ t. 12, 2, hlas t. 5, 4, sme t. 32, 21; hlas EvOl. 149ᵃ atd.: – ſz, na př. ſzito MVerb., cieſzarzowſtwo ŽGloss.; – ſzz, trzaſzzl AlxH. 2, 1; – ſzſ, giſzſkra MVerb.; – zſ, na př. lzſti HomOp., zizſkem ŽGloss., dáš jemu zſtrawu dabis ei viaticum Lit. Deut. 15, 14, z nebezſ Lvov. 72ᵇ, blezſkem t. 91ᵃ; – ſſ, na př. naſſ nos HomOp., ſſmi sumus t., czaſſa ŽGloss.; vſſliſſaw AlxH. 10, 40, z leſſa AlxB. 4, 41 a j. (7krát), chzaſſa AlxBM. 5, 29 a j. (3krát), czaſſu AlxBM. 3, 17, gſſa AlxŠ. 3, 13; czaſſow Hrad. 3ᵇ, czaſſu ŽKlem. 10, 5, zloſſti t. 93, 20, maſſo Ben. Ex. 12, 8; – sſ, na př. masſo Ben. Ex. 29, 31, ChelčP. 168ᵇ, Háj. 1ᵃ a j. (často v Háj.), masſa VelKal. 39, Masſopuſt t., Wesſelij t. 303, zasſe t. 44 a j.: – v pravopise Husovu a bratrském je pravidlem ſ a s, v nč. pak s. –
