(žrout), rozežhranec (rozpustilec) Btch. 436 (dbeč.); žhrať BartD. 65, žhrać t. 110 (laš.); – shř-, zhř-, žhř- m. sř-, zř-, žř-: hrdla jim shřezachu DalJ. 37 rkp. Z m. sřezachu, (kost) pozhřjti nemoha Beck. 2, 427 (m. požříti), (já) tebe pozhřím RZvíř. (1814) str. 107, co nejrychleji jej (pokrm) pozhřjm t.; srov. pol. dial. zgrzebię Malin. wyr. 72 m. žřeb-; – v slovích přejatých: hroch m. roch (v šachu) Zíbrt Hry 179 (XVI stol.), Hroch (Rochus) Neor. S, hrozinky v. rozinky z něm. Rosine, mylným spojením s hrozen-; –
7. v hl- m. l-: v ob. hlomoz m. lomoz, z koř. lem- Mikl. Etym. Wtb. 164, – v dial. hlasička chod. 50 m. lasička (oporou o hlas-), – a v hl’ška, hľpa, hľde z dial. l’ška atd m. liška atd. Šemb. 43 (mor. hor.); – stč. hlahoditi, hlahodieſe MamV. m. lahod-; –
8. v hn- m. n- v nč. zkřehnouti m. zkřenouti, stč. zkřěnúti obrigescere, zkrzienul Otc. 423ᵃ atd., stsl. is-krêp-nąti; ze zkřehnouti je dále i zkřehnutí, zkřehlý atd.; doklady pro zkřeh- jsou teprv od XVI stol., a změna stala se mylným spojením s adj. křehký; – v dial. hnízko, hníže Šemb. 15 (domažl.); hniť m. nit, hníž m. níže Neor. 8; hniť, hnízký BartD. 56 (dol.), – a hn’c z dial. n’c m. nic Šemb. 43 (mor. hor.); –
9. v hp- m. p- v stč. dokladech: jáz hi jiní hpany AlxBM. 6, 19, hpany̆ (sg. vok. paní) Jid. 163, pojal sobě ženě hpannu LMar. 16; v Comest. 64ᵃ psáno phan-, rady phanowy; – k tomu podobá se přisutí
10. v hb- m. b- ve hbratr Růž. 122, ale ojedinělý tento příklad může býti také jen odchylkou piseckou; –
11. v hm- m. m- v dial. hmoždíř m. moždíř, ze střhněm morsaere, oporou o hmožditi; –
12. v hv- m. v- ve hvozd: bylo stč. ozd aridarium, z toho stalo se přisutím vozd a dále hvozd; – mohvitý KolČČ. 216ᵃ (1554). ―
Přisouvané h- je pro některá nářečí známkou více méně význačnou, zejména pro domažl. (chod.) a částečné pro han. V chod. nebývá h- přisuto, když jiné -h- v slově následuje, říká se tedy na př. uhel a nikoliv huhel chod. 55; vůbec pak zaniká tato zvláštnost chodská, vlivem jazyka spisovného.
– Některé z vytčených případů přisutého h- dostaly podnět zvratnou analogií: místo a vedle náležitého hřebík atp. říká se obecně řebík atd., proto utvořeno vedle náležitého řemen atp. také hřemen atd.
h se odsouvá.
393. 1. h- (začáteční) je odsuto v slovích cizích: královi Erodovi Pass. 87, k Erodeſfowi Koř. Mat. 2, 12, ermon ŽWittb. 88, 13, na erkuleſſe SlovKlem. 3ᵃ, Eſyonye (sic) AlxV. 783, Elena VšehJ. 58, Oracius t. 458 m. Herod-, Hermon atd., a v stč. omirál z lat. humerale, orloj z horologium, ierarchie z hierarchie a j.; h- v středověké výslovnosti latinské znělo slabě, proto se snadno odsouvalo. Odsutím h- vzniklo také nč. utrejch ze
