z duche; subst. Češě pl. Češata z *Čechę; tišiti z tichiti; šed psl. šьdъ z chьdъ; myš psl. myšь z mychь; hřiešný z grêchьnъ atd. Více viz o tom v § 247 č. 1. Sem patří také liška z *lichьka; slovo to je v slovanštině západní, č. a luž. liška, pol. liszka, nelze ho tedy odvozovati z *liska změnou sk-šk; v stč. bylo též lis-: lisa, lisě atd.; odtud je lísati, lísati sě blandiri, sr. Mikl. Etym. Wtb. 170, a z toho dále lichotiti, změnou s-ch atd.; touže změnou myslím vzniklo z lis- nějaké nomen lich-, a z toho je záp.-slov. liška.
V češtině jsou odtud některé odchylky. Slc. říká se macochin Hatt. slc. 52 m. macošin, a v textech některých čte se: antiochſke Ol. 2. Mach. 4, 9, weywoda walachſký VelKal. 188, knijžete Julichſkeho t. 83, v jinochském Sajfr. 1, 13, macochſký Beck. 3, 104, patryarchſky t. 379 atd., -chský m. -šský; vše to patrně vlivem slov příbuzných, která mají ch právem: macocha, Antiochie, jinoch atd. Tak vysvětluje se také domažl. strachno Šemb. 19 m. strašno, podle strach. K Mach, Vach atp. jsou zdrobnělá Mašek, Vašek atd., a také Machek, Vachek atd.; -chek mohlo by se vykládati ze starého -chъkъ, ale spíše se podobá, že jsou to novotvary: Mach-Machek atd. beze změny souhlásky, jako strom-stromek atd.
Odchylka není, kde v českém che jest e původu jiného než z psl. e neb ь. Na př. Cheb gen. stč. Chba, z chъbъ, instr. strachem ze strachъmь, impt. nechej z nechaj atd.; – chechtati v. chochtati je onomatopojické; – chebdie marelinum, ebulus, chebule Fischmondsamen jsou slova přejatá, jako jich je mezi výrazy botanickými mnoho; – chelč- Chelčice, původu nejasného.
ch mění se v s, š v psl.chê (chi).
386. Když následovalo (psl.) ê, jakkoli vzniklé, měnilo se ch v s. Táž změna je před koncovým -i, když toto je z pův. -oi̭ a tedy za žádané ê. Viz § 247 č. 2. V češtině vyskytuje se náležité s jen v nářečích slovenských; nářečí ostatní a čeština spisovná mají za ně š. Na př. múcha sg. dat. lok. musě BartD. 41 (hrozenk.), slc. muse Hatt. 52, č. múšě, mouše; a podobně trocha-po trosě BartD, t., pančucha-pančusě t.; – Čech, lenoch, ženich, pl. nom. Česi, lenosi, ženisi BartD. t. a Hatt. t., č. Češi, lenoši, ženiši.
Časem vyvinuly se odchylky s ch m. s; na př. sg. dat. lok. slc. muche Hatt. 52 v. muse, – stč. patriarchě, k svátému patriarchye ML. 77ᵃ a j. v. patriaršě, – ob. pl. nom. masc. suchý, tichý atp. m. suší atd., – všecko analogií podle tvarů příbuzných, kde ch bylo právem.
